Dne 26.9.proběhla ve Skřítkově lesní školce v Přílepích u Zlína slavnost podzimní rovnodennosti. Tuto slavnost jsem letos pojala trochu netradičně, avšak s plnou úctou a hlubokým napojením na podstatu tohoto výrazného milníku v cyklu kola roku.
Společně s rodiče a dětmi jsme se sešli v kruhu a krátce si pověděli o tom, co vlastně slavíme. Dotkly jsme se témat jako je rovnováha světla a tmy, přijímání a dávání, a taky díkuvzdání za sklizeň jak ze zahrádky venkovní, tak i z té naší duševní.
Zároveň jsme se okrajově dotkly tématu konečnosti, pouštění a odevzdávání všeho, co už nám na naší cestě neslouží, nebo nás dokonce brzdí v růstu.
Jako příklad nám báječně posloužily houby umístěné i na oltáři, které v přírodě častou slouží jako rozkladači všeho umírajícího, nebo mrtvého, a svojí přítomností dávají oné smrti význam a přináší naději: vše co padne a skončí, poslouží pro tvorbu něčeho nového, užitečného a léčivého.
Do připravené rozložitelné urny mohli rodiče s dětmi vkládat papírky se vším, co už s sebou dál nechtějí nést, co odkládají a odevzdávají.Poté byli vyzváni, aby s poděkováním vhodili do jámy i kus hlíny a symbolicky jsme se tak spojili a poděkovali Mokoši za její dary a také našim předků, pro které jsme jako díky za dar života, který nám předali, přiložili i červené jablko. Dále jsme Matce Zemi poděkovali písní Matko Země tvá síla je ve mně. Následovala bohatá hostina, na které se podílely snad všechny přítomné rodiny.