Opis textu z Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zá | Národní knihovna České republiky | Digitální knihovna Kramerius
M A S O P U S T
O starodávném zvyku slaviti bujnými, v podstatě vždy a všude stejnými radovánkami čas masopustní , to jest čas od svátku Tří králů do popeleční středy , zvláště neděli zvanou Quinquagesima neb Esto mihi a dva dni následující — o zvyku tom svědectví podávají nejen hojné zprávy starodávné , nýbrž potvrzuje také pravdivost svědectví těchto národní podání ,dle něhož obyčeje masopustní posud v lidu se udržují .
O původu masopustních zvyků mnoho již hádali a hádají . Celkem jest roztříditi různá mínění na dvě skupiny : buď prý masopust vznikl na půdě pohanské ,nebo na půdě křesťanské . Na půdě pohanské mohl zase vypučeti z náboženských slavností římských a řeckých , Luperkalií , Bachanalií a pod . , nebo se hlásí původem svým k národnímu , domácímu náboženství .
Že se masopust vyvinul ze slavností římských a řeckých , soudili již staří Čechové . Veleslavín připomíná , že dne 17.března »Římané světívali svůj masopust pohanský ,kterýž Liberalia a Bacchanalia jmenovali . « Podobně soudil Valecius a Partlicius . V týž rozum horli v neděli masopustní na kazatelně Zámrský ) proti »ne šlechetným , ohavným a právě dábelským rozpustilostem , kteréž pohané těchto dnův ku poctivosti svému Bohu , ano raději dablu , Dionysiovi ,jinak Bacchovi řečenému (od něhož tito dnové Bacchanalia slovou ) v larvách a zpotvořilých šatech páchati obyčej měli , jakž toho všeho celá historická zpráva v knize české , jenž Masopust slove , se nachází .«
Zámrský míní zde knihu děkana ve Slaném ,Vavřince Leandra Rvačovského , v níž se dokazuje široce a dlouze na l. 4. – 8. dle »historií pohanských « , že Římané » vajroční slavnost při konci února měsíce za tři dny slavili , kterouž nazvali Saturnalia … Od takových kratochvíli pohanských , chtějí tomu historikové , že by rozpustilosť dnuov našich masopustních , kteréž my též Saturnalia jmenujeme , kupoctivosti Masopustovi je slavice , původ a počátek svůj vzala … «Líčí dále »ohavné mrzutosti « Bacchanalií , o nichž »pobožný bez srdečného zděšení čísti nemůže ,« a končí: » Toť, hledte , utěšený původ pohanských Bacchanalií , kteréž již mezi slavnosti křesťanské přijaté jsou ; nebo my také dny naše masopustní tak jmenujeme , kteréž pohané ku poctivosti Bachově slavili . «
O původu masopustní veselosti zarýmoval si Dačický v »Prosto pravdě .. Masopust prý je vec pohanská .
“Vloudila se do křesťanstva
skrze Antikrista zlého ,
bezbožné nálezky jeho …”
Hrozná , přehrozná je pokuta bezbožných masopustníkův od satana :
»Neb on masopust vymyslil ,
papež jej v kalendář vplestil ,
tím církev křesťanskou zlehčil .«
Napověděli jsme , jak někteří se snaží vysvětlovati masopust jako slavnost vzniklou z domácích obřadů pohanských . Tak dle Grimma pokládá Reinsberg -Düringsfeld masopustní radovánky za zbytek slavnosti ku poctě Holdy a Donara .
Podobný pokus učinèn u nás . Hanuš v Báj . kal . (78-82) obvyklým svým způsobem dokazuje mythologický význam slovanského masopustu . »Bylo by prý velmi povrchné ,bráti masopust za pouhé radovánky , jako středověká snad bacchanalia . Jako bacchanalia původně byla mysteria , světivše Baccha co božiče , Dionysa , mladé slunce , jenž přemožen na čas zimou , přece vítězoslavně z pout jejích se vybírá , tak byly imasopustné hody nádhernými obřady , t.j. byly jarné svátky . Jsouť toho až podnes ještě stopy patrny . Tak vodívají na př. v Čechách omasopustných dnech při hudbě a zpěvu mládenci a panny symbol zimy v podobě muže hrachovinou a povřísly otočeného , jemuž medvěd říkají . Byl to původně Perun zimný či černoboh , jemuž hrách byl zasvěcen … K večeru scházívají se v hospodě , kde při tanci co možná nejvýše vyskakují , napodobujíce tím povýšení běhu slunečního na jaře . <
Dle Grimmova výkladu o Holdě vyslovuje Hanuš ještě jiné domněníll ) : »Holda či Perchta ,bílá to pa ni , hajitelkyně přediva . . . přichází prý o masopustě dohlížeti , zda vše dopředeno .« Byl by tedy masopust svátek naší Bílé Paní. Netroufáme si rozhodovati o mythologickém významu slovanského masopustu . Vydávali bychom se tím jen na kluzkou cestu , do říše neznámé , plné nevysvětlitelných záhad ,kdež sice možná do dělati se výsledků a úsudků důmyslných , ale přece jen málo spolehlivých a jen strojených … Výklady Hanušovými se chatrničká mythologie česká málo vysvětlila , spíše ještě více zamotala . Podobně tomu s jeho výkladem o masopustu . Staví-li Hanuš výklad svůj na tom , že chodívají s mužem ovinutým hrachovinami , Perunovi prý zasvěcenými, je podklad takový sypký a nejistý . Hrachoviny masopustního medvěda vysvětlili bychom způsobem přirozeným ,nehledaným . Staří se o masopustě odívali kůžemi zvířecími . Tak se také v Čechách přestrojovali . Nadělali sobě »sukniček kožených , chlupatých , vičích ,medvědích , beraních , kozích , psich « , jak poznáme při popisu staročeských maškar . Později však nemajíce pohotově s dostatek koží zvířecích , nápodobí kosmatou srsť zvířecí kučeravými , třásnatými hrachovinami , o nichž ve starších zprávách pokud (jsme četli ) ani potuchy není , ač jinak dosavadní jiné zvyky masopustní velice se podobají starým . Snažili jsme se dopátrati nějaké analogie u Slovanů jiných , ale marně . Poláci také se přestrojují o masopustu . A tu prý podnes »kożuch barani służy równie temu , co wilka , nie dźwiedzia lub lisa ma udawać , jak i temu , kto prawdziwą owcę lub koze . « … Opět o hrachovinách Perunových ani zmínky !
Nepopíráme možnosti , žemasopust souvisí s některým pohanským svátkem domácím , ale najisto něco takového tvrditi není možná , i kdyby si fantasie badatelova vykouzlila , co by chtěla , vtipných snad dohadů .
Druhé domnění , že masopust vznikl až na půdě křesťanské , opírá své tvrzení důvodem , že křesťané jaksi na posilněnou před nastávajícím dlouhým postem naposledy ještě od neděle masopustní do popeleční středy hodovali , tancovali , žertovali , aby se dosyta před neveselým postem vybouřili .
Obě rozdílné domněnky o vzniku masopustu možná sloučiti v jedno Podobá se pravdě, že sahá masopust do šerého věku pohanského . Zbytky pohanských obřadů se ujaly a semeno roztrousily po půdě křesťanské . Církev byla nucena všímati si takových a podobných přežitků pohanských a nemohouc jich načisto vyhladiti, podkládala jim aspoň představy , názory svoje , křesťanské , takořka štěpovala bujné letorosti jejich vlastními , ušlechtilými rouby … Dovolila tedy před čtyřicetidenním postem trochu bujného veselí maso pustniho .
Než ať se masopust vzal , kde se vzal – brzy podmanil si Šmahem všecky ,mladé , staré , světské stavy i duchovní . Ze základního kmene časem vyrostly hojné větve a z těch zase vypučely přečetné výrostky . Podíváme -li se do historie masopustu , kolik tu rozmanitých druhů , přiměřených podnebí různých krajin a povaze lidu takého jakého ! V zemích severních zkrotila a omezila poněkud zima a mráz bujnost rozjařených masopustníkův , ale za to pod lazurovým nebem jižním není rozpustilé čtveračivosti veselého karnevalu ani míry , ani konce .
Přese všechny různé zákazy a houževnatý odpor církve i vlády světské za středověku vládne jednou za rok masopust podnes – a když krátkou vládu svou nastoupí , rozjaří se, zaskotačí si zatančí starý ,mladý dle zvyku ,jaký se u národa jeho ode dávna ujal .
Nejstarší pokud ( jsme čtli ) zmínka o masopustu v Čechách zachována od Vlacha Henrica de Isernia . Byl ve službách krále Přemysla II. (ve druhé polovici stol .XIII .). Ve svých listech líčí nevázanost bujných mravů tehdejších . V Praze zřídili si spolek na způsob dvoru císařského (sacrum » Veneris almae palatium « ) . Spolek ten měl svého císaře a jednotlivé členy dvoru císařského ,muže i ženy , vesmės duchovního stavu . Pravidla spolková byla upravena dle řádů Ovidiových (iuxta formam canonum praedecessoris nostri Ovidii memoriae venerandae ). Herm . Jireček soudí, že byl původcem tohoto čistého tovaryšstva Henricus de Isernia sám . V jednom listě vyzývá císař « řeholnice , »aby v poslední dnima sopustní, kteréž prý se přiblížily , oděly se po světsku , nalíčily se dostatečně a ve dne v noci po ulicích se sháněly a roz košem se oddávaly .« Svědectví toto o masopustu v Praze ve stol XIII. pochází od cizince ; potvrzuje však přece zcela bezpečně, že poslední tři dni masopustní rozproudilo se mezi lidem bujné veselí. Že by onen spolek , zařízen po cizím mravu , či lépe řečeno nemravu , dle za chovaného listu v Čechách ponejprve slavil vesele masopust , není možná se domýšleti . Nesnadno jest rozhodovati , kdy a odkud masopustní radovánky , přestrojování se a podobná veseli ,jež jsou zahy po celé Evropě známa , v podstatě jsouce všude stejná , dostala se do vlasti naší . Naznačili jsme již nahoře , že snad splynuly přežitky domácích obřadů , slavností pohanských , smasopustem zasvěceným bohu Bacchovi , jenž z končin jižních dostal se od sousedstva k sousedstvu až také do Čech . Jest nám tedy přestati na staré zprávě Jindřicha de Isernia , dle níž ve stol .XIII . bylo v Praze masopustní veselí již s dostatek známo a oblíbeno . — Důkladnější a původní zprávy o českém masopustu ve XIV . stol . dočtli jsme se u Stítného . Z výčitek jeho vrstevníkům , že slaví masopust rozpustile , hříšně dobereme se dosti zevrubného obrázku . »Tento čas masopustní rozličné veselé jmievají lidé a svého bláznovstvie větší obyčej (tamtéž ) . Slavie hod tento masopustní v křivém zabylstvě . « Na masopust připravují si nové , drahé šaty , více než jim stačí jmění . Často mezi mužem a mezi ženú vztrhne se nechuť , ana chce nákladu snad většiemu k svým tancom a k svej chlípě ,nežli stačiti mohú jich úroci « . . . »Aj, múdrost -lij ‚« – ptá se mravokárce Štítný – pnetolik k Bohu ,ale k světu toliký náklad pro masopust učiniti a v židech snad vezmúc aneb zajdúc v těžké dluhy tak , ež snad déle budú hyzditi bláznovstvie jeho . «
Bláznové veselé . . . v tento čas zlým obyčejem « posedne » lid masopustní a vzteklého rozpuščenie. Slaví masopust » v obžerstvie , v smilnej žádosti « . » V svej hrdosti bujejí a pesky mluviec a šeredně, jako plijí v tvář Bohu řeči protivnými» . Libují si v šeredných řečech a libují si zvláště » v šeredných piesniech « . . . »Rozličně se přetvořijí, až i děti neumějí -li viece . Vztlukú u měděnice , slaviece hod masopustní, hod dábelský , aneb baby zobláčejíc se na ruby v blánya. Při tom jedí posud oblíbené jídlo masopustní »koblihy « a pijí, až se přepiji. »Ktoj ten , by asa koblížkem nesnědl viece nežli jindy !« . Mnozí blázni v svátky neb o masopustě propí, prohltie tak mnoho, že v dėlné dny nebudú moci tolik s pravdú dobyti, i při činie proto k svému dobrému řemeslu neb dielu nejedné Isti neb křivdy.« n . . .Hanbaj mě dotknúti mnohé slepoty masopustnie , abych se ze zlosti lidským nezdál zpravovačem .« Když se dosyta najedli a napili, pozpívali , také si zatancuj . Tancuje kde kdo , ba také »vztancijí k tanci nepodobni « . Bujné veselí masopustní láká každého a ne -li veseli samo , jistě masopustníci přivábí i člověka pobožného . Církev zpívá v mnohých kostelích o masopustě :
Dnové všie marnosti již mijejí
užiteční dnie přicházejí ,
čas se blíží všech striezvých ,
hledajme Boha čistotú srdec svých . «
Tak hlásá církev , ale masopustníci vábí zbožného od pobožnosti : »Nechajž svého náboženstvie ; nebuď nevlíden ! Buď s námi vesel , masopust chce své právo míti !‘ Tak tento umlkne , ustydí se Bohem ; raději bude masopustním člověkem slúti, nežli Božím « .
Rozpustilých radovánek nenasytí se rozjařený lid ani v úterý masopustní . „ V středu ještě dopoledne páší Boží nevoli « . » O kteraké jest pak oslepenie lidské , ještě i ten den ( na » popelece ) zabylstvo v bujnosti ploditi kteréžkoli , v kolbě , tancích , neb po uliciech a své chlipnosti neostati aspoň ten den . « Nedbají , že v kostelích církev napomíná , »aby lidé plakali na své hřiechy a ponížili se, pomniec , ež jsú popel a v popel se obrátie . «
Pozdě rozjímají teprv o marnostech světských bujnosti , pozdě honí bycha … »Bude některý těžké trpěti upomínání od rukojmí neb hospodáře , žej ztravy jemu nezaplatil «. Mnohý pochodil ještě hůře při veselostech masopustních ,nadobro se připraviv o zdraví . > O což jich sešlo bujných mládcov imladic , ješto bujiechu také na světě imasopusty svým veselim ozdobováchú a nemniece , by . to jim tak skoro spadlo ! « .
Drobty , sebrané z rozhorlených slov Štítného , celkem po stačí , abychom si dovedli představiti , jak se slavil za jeho doby masopust .
O tom , že slaven býval masopust v Čechách bujné , svědčí kromě Štítného , že sám král Václav IV. , vyhovuje asi tehdejšímu zvyku , strojí skvělé hody masopustní a zve k nim panstvo i mèštany . »Léta 1398 král Václav na konec masopustu rozkázal učiniti slavné hodování a zval k sobě purgmistra a konšely Starého i Nového měst Pražských , a některé z pánův , též i z rytířstva . Mnozí z nich obávali se za své životy , ale král snad na to nemyslil , ale po vykonání toho obědu smířil se s nimi přátelsky . «
Když sám král kvasy masopustní strojí , domyslíme si , jak svěcení masopustu i mezi lidem rozšířeno bylo . Ze král český pohostil o masopustě pány i měšťany , nestalo se tuto ponejprv a naposled . Zmiňuje se o zvyku tom Pavel Zidek ve Správovně , že prý králové činili hody pánům a pannám o masopustě , aby lid sa skrze krále potěšen a měšťané krále sobě jeho osobu v zalíbení a v milování vzali.«
Dokladů toho naskytlo se nám vedle uvedeného již několik . Král Albrecht při masopustních radovánkách s omladinou Vratislavskou tak se rozveselil , až si nohu zlámal . Léta 1439 »král Albrecht pobyv ve Vratislavi přes masopust , i strojil tu veselí s pannami a s paniemi mladými ( ježto o tom veselí Vratislavěné umějí dobře praviti ‚ dodává písař ).« Dle Palackého spadnul při tom se schodů a zlomiv si nohu ,okulhavěl navždy .
Jako král Václav , tak 1. 1477 » v neděli masopustní král Vladislav český pozval k sobě do dvora svého v Starém Městě Pražském předních měšťanuov pražských i s manželkami jich a tu s nimi ten druhý i třetí den v rozličných kratochvílech hodoval . « Poněkud šíře líčí tento masopustní hodokvas starý letopisec : »Toho času 1477 král udělal hody a veselé veliké o masopustě , že měšťanů a měštěk pozval na ty hody . A tu tanec byl veliký , že i sám král tancoval s Chlupatú kramářkú a před ním Martin Nedorůště postavník držal . A proto byli se kněží zbouřili , že králi Mahometa přezděli a to sú na kázáních provolávali , mužům jich ženy zhaněli , nazývajíce je neřádnými a lehkomyslnými ..
Vrátíme -li se zmasopustních hodokvasů , jež králové vystrojují po zvaným pánům aměšťanům , k českému masopustu ve stol .XV . vůbec , poznáme , že se tu osvědčilo pořekadlo , »jak tancuje farář , tak po něm osádka , « jak vesele slaví král a páni masopust , tak po nich prostý lid se veselí a baví , až je to mravokárcům a kazatelům v oko trč .
Chelčický slovy trpkými touží v Postille na mnohá » vzteklá bláznovstvie , obžerstvie , smilstvie , opilstvie , marné veselé , nestydaté rozpuštěnie již za právo namasopust uvedené .« Lidé pobožní . »synové Boží nemají se masopusty zpravovati . « Duchovní prý pro volávají jedny časy k hřešení a druhé ku pokání . Provolali hříšníkům masopust » , aby i s nimi v obžerstvie a v jiných ohavnostech jako pohanstvo bez studu trvali , a puost ku pokání .«
Nelichotivými slovy podobně hártusí na bezbožné masopustníky v Postille mistr Hus , že prý masopustníci pojdú » k smilství , obžerství , k bláznovství a k své duše zahubení … O běda bláznivým masopustníkom , jenž zapomenúce dobroděnstvie tak velikého , i dadie sě k marnostem , jimiž se posmievají svému otci ! «
Každý mravokárce barví zjev , proti němuž horli , trochu na černo , ale přece jen vždy v káravých slovech jeho uložena řádná špetka pravdy , kteréž nepřímou cestou možná se dobrati . Touží-li Štítny , Chelčický a Hus n amasopustní bujné veselí , zbude nám z hojných výčitek jejich svědectví , že masopustní radovánky tehdejší byly pověstné ,byly rozpustilé zmíry moc .
Podstatou hlučných radovánek masopustních , k nimž druh druha , přítel přítele a známého zvali a k sobě chodívali , byla muzika >pištcův a hudců , « tanec a zvláště –co už Štítný vyčítal svým vrstevníkům , že » se obláčejí na ruby v blány « – přestrojování se zamaškary . V larvách , v ženském rouše proháněli se u veselém jásotu po ulicích , škádlíce na potkanou kde koho .
S rozvláčnou svědomitostí osopil se na zlořády masopustni neznamý kněz kostela Týnského kolem (r. 1472 ) v kázaní na neděli masopustní a zachoval opět ve svých výčitkách ledaco na poznanou : českého masopustu ve stol. XV. » V těchto dnech masopustních netoliko mnozí duchovní lidé , tělestnými žádostmi jsúc přemoženi , služby Božie ukracují , ale nad to řemeslníci svěcští , opustiec diela svá a řemesla , v žádostech svých tělu a dáblu slúžie . Tento svými rozkošemi uvodí o masopustě křesťany ve mnohá osidla . »Onoho uvodí k mluvení mrzkých a nepočestných slov a k zpievání rozličných piesní, k zapálení žádostí tělestných , onoho osidlává za stolem skrze obžerstvo v jedení a v pití . . . onoho osidlává skrze slyšení, aby s srdečnú radostí poslúchal pištcuov a hudcuov , trubačuov , zpěvákuov a zpěvákyň , onoho osidlává skrze tance a neřády , hry a všeliké kratochvíle . . . Kto by všecka osidla dábelská mohl vypravovati , jimiž chytrý dábel tisíci řemesly lidi tohoto času ve dne i v noci osidlává ! . . . Aj toť v městech i ve vsech , na rynciech i na uliciech nic jiného ne bývá slyšáno , než svárové a nepočestná veselé ! « Volá prý dábel : »Na mé sluhy hledte , na pištce , na hudce … Neroďte tyto dny choditi ke mšem do kosteluov a na kázanie , ale jděte k tancuom , k frejuom a k roztrženému veselí , jakož otcové vaši v těchto dnech slúžili sú mi též i vy služte , … řkúce : že pro tě, pane dáble , unavíme se celý den a celu noc piesněmi neřádnými křičením , trápice se pro veliké opilstvo , kterú odplatu dáš nám za to , pane náš dable ? ! … I kto nás od tebe pane dáble ‚ , tyto dny rozdělí , zdali hlad , jenž nám jest lehek pro tě trpěti , zdali zima neb nahota ,zdali pot v tancich vylitý , čili bolest noh v úzkých a utáhlých třevících , čili sípání a chrápání z přílišného výskání a neřádných piesní zpievání , čili ukrutné rány v kolbách učiněné , čili zlá pověsť u milování cizích žen , čili potvornosť u proměnění našich osob a tváří ! Ba ni žádnáť věc nás nerozdělí od tvé služby … «
Kromě známých masopustních radovánek , drasticky tu vylíčených , chceme všimnouti si narážky na »ukrutné rány v kolbách učiněné .« Toužil už Štítný na bujné zabylstvo masopustní v kolbě . Kazatel Týnský také se zmiňuje o kolbách masopustnich , s nimiž se opět ve století XVI . setkáme . Radíme tedy kolby mezi masopustní zábavy staročeské , ovšem zábavy panské .
O masopustě ve století XVI . poznáme málo novinek , za to však načrtaný již obrázek staročeského masopustu doplní se nám živými, sytými barvami do nejmenších detailů v pestrou kresbu z domácího života našich předků . Světíval se hlučný masopust , hlučnější a rozpustilejší než za doby naší. » V těchto dnech masopustních jsou lidé nad jiné časy rozpustileji živi. Pozorněji by snad poslouchali , kdyby se nětco o veseli , o tancích , o dobrém víně a o jiných kratochvílech světa tohoto rozprávělo ,« než zbožné výklady kazatele Tom . Bavorovského . . . Nebude nám to s podivením , čteme-li, že si staří pochvalují , jak »masopust míti jednomu každému jest libé a rozkošné.« Přátelé sjíždějí se na »dobrou vůli a k příbuzným a známým , aby se pobavili hodokvasem , pitkami, zpěvem , hudbou a tancem . Mezi panskými masopustními zábavami byla stále ještě na předním místě kolba aneb příbuzná s ní jiná kratochvile rytířská , známé tenkráte honění ke kroužku. Souhlasně s jinými doklady potvrzuje to žák , volaje před začátkem divadelní hry o masopustě ku posluchačům :
>Vím , že ráčite znáti,
co chce masopust konati,
v němž kratochvíl v zdvořilosti
děje se lidem k libosti .
Panstvo turnaje provodí,
muži silní kolby svodi . . . .
Páni hleděli si kratochvílí o masopustě a zatím se měli na dle jejich rozkazu poddaní s ouředníky , písaři a šafáři panskými vyrovnávati . Kniha »Hospodář « radí tak pánům (na str. 155 ,156 ) : »Při času masopustním , poněvadž tehdy lidé jako nejméň na práci mívají , rozkaž , ať se sejdou ke dni určitému , k které rychtě celé právo náleží , pustě o dvě aneb tři neděle před tím hlas , že soud držán bude … A když na ten den uložený všickni k tomu náleže jící pohromadě , přijeda úředník mezi ně, rozkaž všechněm dvanácti konšelům do lavic sednouti a písaři poruč , ať soud zahájí a všichni ať poslouchají , zanechajíce rozprávek . «
Že podobný soud podanných o masopustě opravdu existoval , svědčí kromě jiných rektor Bacháček (1599 ) v listu J. Vodičkovi, primatorovi Hradce Králové , pravě: ». . . 44) A za jiné nemám , než že těchto dnův masopustních soudy při poddaných VMsti vykonávati ráčíte .« Takové soudy nedály se ovšem stále . Měl po chvíli o masopustě i prostý lid , a dopřával si tudíž také zábavy . Prokurator pana »Karnavala zKoblihovic « (v Masopustě Rvačovského ) vyčítá před papežem na soudě v Římě mezi chvali tebnými vlastnostmi svého klienta zejména tu , že jeho přičiněním dějí se o masopustě pokolení lidskému potřebné svatby . Výrok ten se zakládá na zvyku tehdejším – a posud udržovaném – o masopustě strojiti svatby . Při nižších třídách lidu bylo to takořka pravidlem , ač i měšťané , šlechtici a vznešení páni řídili se týmž obyčejem . Lidu , jenž v zimě v letě , od svitání do klekání perně se lopotil jednak na robotě , jednak při vlastní své práci , zbývalo o masopustě nejvíce času za celý rok , aby si mohl pořizovati svou domácnost , svůj rodinný krb . Václav Zelotýn z Krásné Hory poznamenává dle známého zvyku starých pranostikářů o masopustní neděli , pondělí a úterý , že jsou to šťastné dny , že s prospěchem vstupovati v ty dny do stavu manželského . Dokladů toho ze století XVI . a století dalších , že o masopustě byly svatby strojeny , byla by veliká sila …
Posud jsme mínili masopustem čas od Tří králů do popeleční středy . V užším slova smyslu nazývají se masopustem nynější >ostatky « t. j. masopustní neděle , pondělí a úterý , jež bývaly považovány za dny sváteční . Mravokárce vybízí aby ,křesťané »vesele , avšak poctivě drželi masopust , svátek všech opilcův «
Tenkráte se veselili páni i prostý lid nejbujněji , kvasy , tance , pitky a kratochvíle konce neměly ,ani míry . Podstatou masopustních radovánek byl známý již nám zvyk přestrojovati se a obláčeti v bláznovské kukly ,zvířecí podoby , strojiti cizím původem zavánějící mumraje » « . Dle Rvačovského »nadělají si sukniček kožených , chlupatých , vlčích ,medvědích , vepřových , telecích , svinských , beraních , kozích , psích a tak se přetvoří «) ;kdož nemají koží ,obracejí na ruby chlupaté kožichy . Muži v roucha ženská a zase ženy v roucha mužská se zobláčejí, larvami dáblům podobní se činí. Zčerní se a zmaží sazemi ,kolomazi , smolou. Potom »běhají hůře než nerozumná zvířata po ryncích , po ulicích , po domích , křičí , blázní , lidí mámí, děti straší , ani psuom v koutě pokoje nedají « Podobá se, že nezbednosti , páchané při podobných průvodech masopustních , byly příliš bujné . Aspoň tomu nasvědčují zákazy vrchnosti světské , jež nakázala vedle zbožných horlitelů proti maskování , vyhrožujících ukrutnými tresty masopustníkům » , aby každý , kdo o masopustě chce choditi v mumraji , opověděl se u purkmistra .
Že bylo zákazu toho šetřeno , vysvítá z nehody , která se přihodila pověstnému dobrodruhu Bassompierrovi . Žil prý vesele v Praze o masopustě , chodě ze slavnosti a hostiny nahostinu . Chtěli také jeti městem v krásných šatech , maškarách . U radnice Staroměstské zatáhli strážníci všem osmi pánům ,maskovaným ,mezi nimiž byl Vchinsky , Harrach a Černín , ulici řetězem . Ruessvurm a Bassom pierre jeli první . Strážníci jim řekli , že císař zapověděl choditi vmaškarách po městě . Vymlouvali se , že nerozumějí po slovansku . Po krátkém odporu odvedli kromě Ruesswurma a Bassompierra všecky na radnici . Oba zmínění se bránili , utržili však při tom výprasku od strážníků .
Z masopustních žertů a maskování vyvinuly se čtveračivé obřady , podnes známé, totiž pochovávání Bacchusa na konec masopustu.
Narážka na obřady podobné zachována u Rvačovského . Tento popisuje drastickými slovy , jakou má podobu Bacchus , »pán ožral cůc (l. 90 , 91). Z jeho pověsti o Masopustovi vyznívá ohlas nějakých obřadů masopustních . Masopust dostane se před soud . Obě strany , Masopust i jeho soupeř , neděle Quadragesima , přibírají si advokáty žertovných jmén (Marcipán , Svítek , Paštéta , Suchánek z Chudobic , Stuchlik z Hladomře a pod .) – – a tito s komickou vážností hájí svých svěřenců řečí, z níž vane řízná laškovnosť a dosti neomalený vtip mluvy obecné. Konec konců jest , že Masopust umře a mluví se o jeho pohřbu . . . K tomu přidán žertovný obrázek , jak nesou máry , na nich kostky , karty, korbel a postavy s usměvavou tváří kolem veliké sklenice . Jaký taký soud nad Bacchusem , že byl hříšný , že natropil mnoho nešlechetností a pod. , děje se podnes a podnes s obřady čtveračivými pochovávají Bacchusa .
Kromě této nepřímé narážky máme svědectví přímá , že stačí Čechové mívali na konci masopustu »hru s Bacchuse m «. »Anno 1610 hrubě se maškarírovali a užívali rekrací JMsti páni vyšší i nižší oficírové a služebníci o masopustě ; do města v larvách chodili a kratochvíli provozovali , i fraucimor ze zámku do města v maškaře chodily , svou regraci měly . Mládenci a synkové městský také počestně v pěkným pořádku v larvách a v dlouhých dalamánich na rynk šli , an se na to JMst díval , a tu za sa dice se za stůl ,masopusta soudili a taposledy jej se vším do kašny hodilir . Našli jsme také několik zmínek starých i nových o tom , že řezníci chodívali o masopustě » s koží«, provozovali masopustní hry a že při tom tancovali zvláštní tance .
Masopust slavili v mumraji prostí i páni . Maškary panské vynikaly ovšem nádhernější úpravou .
Popisu masopustního mumraje panského l. 1555 dočtli jsme se v listu Jana Staršího ze Švamberka panu Vilémovi z Rožmberka . V Plzni byly pořádány za přítomnosti arciknížete Ferdinanda po tři dny rozmanité masopustní radovánky , kromě jiného také nádherně vystrojený mumraj. » V tom mumraji bylo osm osob. Jich čtyři byly připraveny co bohyně, majíce na tváři larvy a vlasy dlouhé žluté a na hlavě věnce zelené z pušpánu a sukně tykytové bílé a při nich rukávy z kůže žluté a nohavice též žluté a měly v pravé ruce střely bílé a v levé okrouhlé terče postříbřené ; druhé čtyři měly na sobě z telecích koží čepice a v larvách , též u věncích pušpánových , a připraveny byly k vodním mužům nápodobny . Kabáty na sobě měli žluté, tak pristrojeni, co by nazí byli a pludrhozy z telecích koží chlupaté a na nohách punčochy zelené a svíce zelené v ru kou nesli připravené , co by nochtlicht byl ; když ji vystrčil rukou nahoru , vyšel z ní oheň . I šly jsou spolu bohyně po pravé straně a vodní muži po levé a tancem vlaským šli . Když přišli před fraucimor , poklonili se. Potom šly samy čtyry bohyně a přinesly nevěstě munšanc . Podruhé šly k panně Lukšance , také munšanc při nesly . . . Potom šli ti čtyři muži vodní a přinesli panně Filippině munšanc – a ty čtyry bohyně stály . A když po munšanci bylo , šly s pannami k tanci . Potom vodní muži i bohyně samé vlaské tance tancovali . Potom když po tanci vlaském bylo , ti čtyři vodní muži šli preč a ty čtyry bohyně tu zůstaly . . . A bohyně čtyry byly jsou — JMst arcikníže , an Jaroslav Smiřický , pan Zajíc , pan Proskovský . .
Staří Čechové měli jako národové jiní divadelní hry masopustní , o jejichž původ a význam vůbec mnoho badatelé se hádali .
Do Čech patrně dostaly se od sousedů , nejspíše od Němců . Pozastaví -li se novověký čtenář nad přihrublými vtipy a rozpustilou čtveračivostí masopustní hry staročeské , hned již uvedené , pro něž není možná podati veřejnosti hru tu úplnou , dlužno namítati , že vzory německé nejsou o nic lepší , ne -lihorší , že bujná rozpustilosť zábav masopustních byla tak dobře známa v Čechách , jako v Němcích a všude jinde .
Staročeskou » tragédii o masopustu « složil Dačický patrně po cizím vzoru a napsal ji sám do své »Prostopravdy “ ( 1. 35 až 42 ) 64 ) . Bacchus a družina jeho se těší , že nastává masopust . Tovaryšstvo rádo prý jej uhlídá , s radostí přivítá :
„Však na něj juž rok čekáme ,
velikou chuť k němu máme .«
Bacchus se honosí přátelstvím pana Masopusta , jest jeho blízký přítel.
>Námt‘ jest se o to starati ,
ve všem se mu povolovati,
s ním se obveselovati . «
>Pan ouředník « dodává , že musí Masopust míti blázny , bez těch žádné radovánky masopustní! »Paní Venus « by ráda měla ve selou muziku :
» Též bez muziky nebude ,
kde se neskáče, nehude . . .
špatný je masopustní kvas . . . Přijdou prý také panny, pani a mládenci, že je všecky na masopust pozvala. Pan ouředník chce vše připraviti :
>Papež nám to osvobodil ,
k tomu masopusta stvořil :
Jezte , tancujte a píte ,
v půst se dosti natrápite !‘ «
Zatím přichází mezi masopustníky » pan opat « , »pan purgmi str « , »pan Povolil « , »pan Svoboda « a jiní občané . Také dlouho očekávaný Masopust vstupuje a ohlašuje se chlubnou řečí :
> Já Masopust , všech bláznů pán ,
dal jsem se najít volně k vám .
Nebudut ‚mezi vámi sám ,
Bacchusa já také dobře znám .
Bacchus i tovaryšstvo vítají vzácného pána a slibují , že se mu stane vše po vůli . Bacchus jakožto »hajtman « rozjařených maso pustníků plní povinnosti svého velitelského úřadu :
»Kde pak jsou ti bubenici ,
trubači a varhaníci ,
též kejdači a pískači ,
ať sedláci také skáčí .
Netřebať tu pobožnosti ,
ani mravův , ani ctnosti .
Přijde -li pak který z nich sem ,
vystrčte jej po hlavě ven …
Necht’pak kněží jak chtí , laji ,
však sami čistě bumbají ,
sobě nezapovídají ,
jiné pak vždycky kárají .<
Veselí počíná . . . Nejdříve se hoduje . Bacchus vyzývá bratra Masopusta . aby se posadil :
>Panny , paní vedle něho ,
nespouštějte se juž jeho .
Také vy , pane opate,
odložtež té kápě svaté.«
Po čpavé odpovědi světáckého opata vyzývá dále Bacchus pana purkmistra , aby se »bystře také zasadil a nechal práva na straně . . . Je prý zde pan Svoboda a práva tedy netřeba dbáti Purkmistr : že o ně nestojí a raději se strojí hodovat.
>Pro mě vy veselí buďte ,
třebas i někoho stlučte !
Pan Povolil ochotně svoluje, to že teprva ještě všecko přijde, až později :
»I to můž‘ být – a nejprv vás;
jest k tomu ještě hojný čas .
Masopust jest také pro vás —
jakýž jest beze rvaní kvas !? «
Přicházejí »páni dvořani «a s nimi »pěkné madony « . Paní Ve nuše se k nim důvěrně tulí . Přišel iGrobian a „ jakž se posadil , dvě sklenice rozrazil . « Tropil nezbedné věci a připíjel , chlubil se , že ona žádného nic nedbá , když pana Troupa s sebou má « . Tento s hurtem přikvači :
> Ilo , ho , ho , ho , páni hosté ,
kteříž pak koliv zde jste ,
žeť já také býti musim ,
s vámi masopust okvasím ,
pan Grobian mne s sebou vzal . .
že jsem blázen , k tomu seznám ,
však pak jím nejsem v světě sám ,
z vás také bláznův nadělám . «
Pobízí k tanci ,aby »běhali od stěny k stěně , skákali . « … Pan opat by si také rád zatancoval ; nedovede odolati vábivým slovům volajícího šaška . Tento vybízí k tanci Havla , Janka , Johanku z Kaňku , Marjánku , Saličku , Alínu ,Martu . . . Laškovnými slovy , nynějšímu čtenáři až příliš ostrými , tepe pannu Kačku ,Keruši ,Lídu , tetku a jiné , proč se nedají do tance . Za veselého jásotu jdou do síně mumraje » « :
»Před nimi pěkně hudou . . .
Karty , kostky s sebou nesou ,
– zakuklení čerti kdo jsou ?
Jistě nátcí páni mladí ,«
Žárlivý » dvořan « pustil se do pračky s panem opatem , že mu přebírá jeho pannu . »Hospodář « chlácholí sápající se na sebe . . . . Masopust se honem shání po » tejné své radě « , panu Svádovi. Nedomluvil – tu se blíží pan Sváda se Šarvátkou . Přitočí se hned ku panu Hynkovi a dráždí:
>Pohled tamo , pane Hynku ,
derou se na tvou Alinku.«
Zdeněk prý jí něco » přišeptává « , žertuje s ní,
>prvně se s ní divně točil ,
dvakrát tě v tanci přeskočil . .. «
Ještě více rozněcuje vášeň Hynkovu »pan Hněv «. Hynek , jsa všecek rozloben , dal Zdeňkovi »baňku « a již vše tasí »kordy « . Ještě se k nim »připlichtil « pan Mars , pan Nesmířil – rvačka pohotově . Jedni háji Hynka , druzí odpírají se Zdeňkem . . . Také pan purk mistr , jenž „stál při Zdeňkovi « , utržil si několik slíbených ran . –
V takové vřavě zjeví se Satan a děkuje za tak hojný lov panu Masopustovi a Bacchusovi , panu Svádě,Marsovi a ostatním :
Jakýž by to masopust byl ,
kdybych já při tom nebyl ,
a někoho nezabili ,
– darmo by masopust strojili . .
Vyzývá pak Masopusta a jeho bujnou čeládku , aby se s ním vydali na cestu do Italie , ona papežské posvícení « .
Hůře se děje s ubohými ,kteří po rvačce v krčmě zůstali .Zjeví se jim Smrt a moudře jim řeční o účinech nemírného kvasu masopustního . Na konec přidán jaký taký epilog ,kde »pokoj žaluje na Masopusta a jeho dvořany « , jak hrozně okvasili masopust a končí nábožným rozjímáním o pohanském původu bezbožného masopustu .
Mimoděk namane se otázka , byla -li komedie Dačického ve skutečnosti provozována , čili nic . Osoby (Bacchus , Venuše atd . ) shodují se s osobami masopustních divadel německých , jimž se skladba Dačického vůbec podobá . O hrách německých víme , že bývaly o masopustě provozovány ; možná tedy , že česká »tragedie Masopusta « také byla sehrana před diváky . Vzpomeneme -li si tu , že Dačický byl milovníkem všech veselostí , často až zmíry bujných , že se sháněl se svými hejskovitými přáteli jen po kratochvílích a čtveráctví, snadno se dobereme domněnky , že u Mědínků neb v jiné krčmě snad před rozjařenými soudruhy byla provozována Dačického >tragedie «, dle poměrů Kutnohorských upravená , lokalisovaná .
Jiný druh masopustních her byla divadla žákovská . Žáci totiž hrávali divadla kromě jiných příležitostí také omasopustě .
L . 1535 chtělo v Praze několik studentův a bakalářů hráti omasopustě Plautova »Chvastavého vojína « Miles ( gloriosus ) . Poněvadž jim nebylo dopřáno ku hře místa v koleji , prosili purkmistra Nového Města Jakuba Strnada , kterýž jim ochotně dovolil , aby hráli své divadlo v radní síni Novoměstské . Měli však z toho herci ne milé opletačky , jež jim nastrojili Staroměstští , škorpice se s občany Novoměstskými . Bakalář Mokrý , jenž hrál v jmenovaném divadle hlavní úlohu , byl uvězněn .
Později dovedli vyhověti Jesuité posavadnímu zvyku a strojí vali ve své koleji o masopustě hry divadelní , lákající bohatou výpravou . L . 1560 dne 15 . února hráli jejich svěřenci za obecné po chvaly na nádvoří Klementinském hru » O boji těla s duchem « .
Jedna podobná hra masopustní , kterou studenti , po venkově jaksi kočujíce , provozovali a za to dary byli odměňováni , zachovala se ve sborníku jiných her žákovských , jenž byl snad příruční , pomocnou knihou žáků herců .
Že byla hra »Sedlský masopust « hrávána od žákův a o masopustě , svědčí prolog a epilog . V prologu se žák omlouval před začátkem hry :
Vím , že ráčite znáti ,
co chce masopust konati ,
v němž kratochvíl v zdvořilosti
děje se lidem k libosti . . . .
Z epilogu poznáváme , že hráli toto divadlo žáci , aby si něco vyžebrali :
»Děkujem milostem vašim ,
že jste nezhrdali ,
našim těm kunstuom se podívali .
Ten čas to chce , račte znati ,
aby každý kratochvíle
našel masopustní chvíle . . .«
Po té prosí žák za odpuštěnou , je -tli »koho pod nos trefili . . a zároveň žádá , až zase za rok omasopustě přijdou , aby jim pri zeň svou posluchači věnovali :
» K nám , prosím ,mějte své zření ,
fedrujíce nás v štědrosti ,
pro dokázání milosti ,
již k uměni liternímu
vždycky máte svobodnému .
Již jdúc od vás , žehnáme vás ,
bohdá se v rok shledáme zas .
Buoh rač nás všecky žehnati
a v šťastném zdraví zachovati .«
Masopustní radovánky trvaly až do bláznové jinak černé středy . Často došlo při tom na rvačky a pračky . Seprali se . pohmoždili , sesekali, až i zabili. Nebude tudíž s podivením , že se dočítáme v Postillách kazatelů staročeských a jiných skladbách. stesků a toužení na nezbednosti , páchané o masopustě .
O českém masopustě ve stol . XVII. nevíme nic nového . Setkáváme se stále s obyčeji , jak jsme je již vylíčili . Přátelé a známí chodí k sobě na masopustní hodokvasy . V poslední dny masopustní běhají maškary a jsou pořádány zábavy , tance a masopustní hry .
Podobně tomu ve stol. XVIII . Když je »již masopust na nákloňku , bývá největší veselost mezi lidmi , . . . tu se hoduje , pije , drží muzika , tanec , maškara a všeliké rozpustilé comoedie « . Mezi jídly masopustními poznáváme známé již „koblihy a šišky . « Po hostině a pitkách dávají se »vyšperkované děvečky i »krásné slečenky « se svými »kalány« do tance . Muzikanti jim zahudou »nejkunštovnější baleti , nejlíbeznější minue , tance francouzské , Špaňhelské a co já vím . . . «
Mravokárci jako za starších časů stále touží na >larvy a masopustní mumraj « , na běhání a povykování maškar . Poznali jsme z do ladů : již uvedených , že o masopustě bývaly obyčejně slaveny sňatky . Zvyk ten trvá ovšem i ve stol .XVII Pranostika rýmuje o tom :
Svatí milí tří králi
jsou hodní vši chvály ;
dívky se radují jim,
neb jsou jistý tím,
masopustní chvíle sepřiblížila ,
mnohá by
ráda nevěstou byla ;
nemyslíť jináč učiniti ,
byť měla pro milého umříti .
Přijď potom sv. Pavel ,
hlediž , anot Jan nebo Hlavel
svadbu mají a se žení ,
otec a mátě po dcerách vění …«
Zajímavé jest , že páni tehdejší , strojíce nákladné masopustní mumraje , pořádali obyčejně selskou » svatbu . Na »svadbě « takové , vystrojované na císařském dvoře ve Vídni , vidíme kromě ženicha , nevěsty , hospodáře , hospodyně a rozmanitých řemeslníkův a jiných osob také sedláky a selky francouzské , švýcarské , vlaské , švábské a pod . a také – českého à hanáckého sedláka a selku .
Zmasopustních veselostí ,tanců a přestrojování vyvinuly se po cizím vzoru v polovici stol .XVIII .zvláštní zábavy masopustní , reduty . První v Čechách byla pořádána r . 1752 v pražském pivováře » u Kleplotu« . Byla to však reduta »výsadní« , které se směli účastniti původně jen šlechtici ,úředníci , důstojníci a vznešení páni ; teprve později staly se reduty přístupny i širšímu obecenstvu .
Prostonárodní zvyky masopustní , pokud jsme je poznali u starých Čechů , trvají v podstatě podnes . Změny , jakých přirozeně masopustní obyčeje doznávaly za různých dob , nesetřely s nich původního rázu . V městech omezily politické úřady masopustní veselosti , nebo jim daly aspoň jiný ráz , ale na venkově podnes chodívají »maškarádi « s Bacchusem , prohánějí se s jásotem po vsi ,vodívají medvěda s obráceným kožichem ,neb ovinutého hrachovinami , strašívají děti , škádli kde koho – a na konec odsoudí a pochovají s rozpustilým requiem »Bacchusa « , hastroše , vycpaného ze slámy . Dokladů toho všeho u Starých Čechův uvedli jsme s dostatek . Zde jen po ukazujeme ke shodě zvyků novočeských a zvyků starodávných . Masopustní zábavy pánů změnily se ovšem značně . Viděli jsme , že páni strojili o masopustě kolby a jiné zábavy , o kterých nebylo již ve století minulém při masopustních zábavách ani potuchy . Zábavy panské řídily se vůbec vlivem cizího mravu . Zato masopustní obyčeje a zábavy prostonárodní , ať již dávný původ jejich je takový či onaký , změn podobných nedoznaly . Národní tradice zachovala je s jinými obyčeji téměř neporušené až do dob nejnovějších .
Případný snad doklad pověděných slov vedle shodných obyčejů již vylíčených budiž toto : V Selské pranostice , otištěné r . 1710 dle skladby starší mezi jiným čteme :
»Len a konopě pěkně se obrodi ,
ženy skákat vejš budou , to staří pravi ,
v outerý ten právě masopustní … «
O témž zmiňuje se Erben , » jak prý vysoko holka omaso . pustě skáče , tak vysoko bude míti len « . V týž rozum prozpěvují na Slovensku v masopustním popevku :
»Treba jaká stará baba , vyschlá jako trieska ,
byť byla jako ropúch čierná , poskočí si dneska :
aby jej konope
nariastly vysoke « .
Mládež slovenská , chodíc o masopustě po domích » s rožněm « , na konci své písně si vyskočí se slovy :
»Hopsa , chlape , do povaly ,
abyste vysoké konope mali . «
Po veselém masopustě přichází půst. Neděle postní mají odedávna u Čechů svoje zvláštní jména , jež připomínají , odkud , proč neděle ta či ona tak pojmenována ;napovídají , jaké obyčeje má lid téhož času . ak slove první neděle postní (Invocabit) »neděle černá « , prý odtud , že , na neděli tuto odívaly se hlavně ženy v šaty barvy černé za příčinou nastávajícího postu . Druhá neděle postní (Reminiscere) nazvána »neděle pražná « , poněvadž jídali staří postní pokrmy , nejvíce pučálku a pražmo . O pucálce , hráchu zvláštním způsobem upraženém , bude pověděno při neděli smrtné . Pražmo – dle Kuldy – »jsou vůbec zrna obilná , nebo klasové upražení a vymnutí než úplně dozrají ; také . zrní všelikého druhu v troubě upražené , kteréž pak v ruční stoupce na drobno se roztírá a za potravu slouží . « Tedy odtud , že naši předkové strojili sobě postní jídla , pučálku , pražmo a polévku zněho , »praženku« , slove prý neděle tato – – » pražná « .