Staří Čechové nazývali čtvrtou neděli postní (Laetare) – neděle » družebná, družbadlná, družbadlnice ,« v kterémžto názvu zachována bezděky podnes vzpomínka na přátelské » sdružení « se dítek tuto neděli, na něžný obrázek z domácího života předků našich. Abychom nezkazili vlastními přídavky věrnosti obrázku toho, uvádíme kresbu jeho od Štítného při výkladu evangelia na neděli družebnou : »Byl jest ten obyčej mezi dietkami, že jsú sě družice (vrstevnice, přítelkyně) sberúc spolu v utěšení, snesúc sě, což která jmieti mohla, svačinu sobě učinily, přiezň milost mezi sebú ukazujíc a útěchu jmajíc , že j‘ každá jměla , co přinésti s sebú . «
Vysvětlení Štítného , že se radovaly družice tomu, že měly, co s sebou k společné svačině přinésti, nezasluhovalo by tolik víry, jako slova předcházející. Obyčej nahoře popsaný byl už za Štítného (dle slov jeho soudíc) starodávný
Snad vhodně přirovnává Hanuš neděli družebnou k srbské neděli » družičalo « , kdy bývá slavnost srbské omladiny » druži čanje « , t.j. sdružení se dívek a hochů svazkem známého posestrimstva a pobratimstva. Narážku na staročeský obyčej o družebné neděli zachoval také Rokycana ve svých Výkladech : » Jako vy říkáte neděle družbadlná, tak prvé družni byli. «
Po neděli družebné nazvány koláče , při slavnosti téhož dne obvyklé »družbance « . . .
Se zkomoleným výkladem jména neděle družebné setkáváme se ke konci minulého století. » Čechové prý tu neděli (laetare) nazývají družebnou, protože za starodávna na ten den mládenci a panny, kteříž při svadbách a jiných slavnostech družbové a družičky bývají, první jarní květiny na oltář k svěcení kladli . « Ze slov Medlínových vane mlhavá upomínka slavnosti, od Štítného zaznamenané; ale přece nezašel tak daleko jako Seelisko (1774) s výkladem, že čtvrtá neděle postní » v naší české řeči ne drůžebná , nýbrž růžebná od růže zlaté, jižto svatost papežská na tu neděli obyčejně světí a ji s kardinálmi v růžové roucha oblečenými do kostela a z kostela jdoucí v rukouch nese, potom ale některému, v církvi Boží zasloužilému mocnáři, neb jiné znamenitější sobě darem posílá, spravedlivěj jménovati semá . « Etymologie taková, i za našich časů opakovaná, vznikla patrně z podobného znění slov a vykladatele svedlo vedle latinského názvu » dominica Rosaea « to, že staročeského družení se mládeže za jeho doby již asi nebylo .
Ohlas tohoto sdružení se dítek udržoval prý se v Libochovicích (v Čechách), kdež čtvrtou neděli postní vodily družky zvolenou královnu po vesnici. V bílém oděvu, ozdobeny červenými stuhami a pozlátkovými hvězdičkami,
provázely se zvláštními zpěvy královnu, jež v každém domě opovídala jaro. Odtud prý jméno neděle » družné, družebné. «
Odvozují také jméno toto z obyčeje, že chodívá tu neděli družba se ženichem do domu, kam chce v pondělí velikonoční, o pomlázce, přijíti » na námluvy « neb » na záselky « , aby » s provoda « byla veselka . Dle Kuldy nazývají se tyto předběžné námluvy » okopávání koledy « (pomlázky).
Podobá se však , že jméno družebné neděle pochodí přece jen ze starodávného zvyku popsaného již od
Štítného, a smíme-li věřiti do nedávna jak tak udržovaného. O slovanském původu dětského obyčeje,
na začátku jara sdružovati se a hráti si se zvláštními obřady, nejlépe svědčí to, že Němci ve Slezsku nazývají neděli družebnou — » Droužkensontag «