Tripolská kultura, datovaná do období 5500–2750 př. n. l., představuje jednu z nejvýznamnějších neolitických civilizací Evropy. Rozkládala se na rozsáhlém území dnešní Ukrajiny, Moldavska a Rumunska, přičemž její centrum se nacházelo v povodí řek Dněstr a Dněpr. Tato kultura je významná nejen svým rozsahem a délkou trvání, ale také unikátními projevy hmotné kultury, zejména keramikou a monumentální architekturou.
Periodizace a vývoj
Tripolská kultura prošla několika vývojovými fázemi, které se liší v charakteru osídlení, keramiky a dalších artefaktů:
- Raná fáze (5500–4800 př. n. l.): Charakterizována malými zemědělskými osadami s jednoduchými domy a keramikou zdobenou lineárními a geometrickými motivy.
- Střední fáze (4800–3500 př. n. l.): Rozvoj větších sídlišť s komplexnější architekturou, včetně dvoupatrových domů a prvních megalitických staveb. Keramika se stává propracovanější, s figurálními motivy a polychromní výzdobou.
- Pozdní fáze (3500–2750 př. n. l.): Vrchol kultury, výstavba velkých měst s monumentálními stavbami, jako jsou megarony a svatyně. Keramika dosahuje vrcholu své estetické a technické kvality, s bohatou figurální výzdobou a použitím různých technik, jako je inkrustace a gravírování.
Kultura a náboženství
Tripolská kultura vykazuje znaky komplexního náboženského systému, který se odráží v hmotné kultuře. Zvláštní význam měla výroba ženských figurek, které jsou interpretovány jako symboly plodnosti a mateřství. Dalšími častými motivy jsou býci, hadi a ptáci, kteří mohli představovat různá božstva či duchovní entity.
Monumentální architektura, zejména megarony a svatyně, svědčí o existenci organizovaného náboženského života a rituálů. Nálezy keramických modelů domů a oltářů naznačují, že náboženské praktiky mohly být prováděny i v domácím prostředí.
Keramika
Keramika tripolské kultury je považována za jednu z nejvýraznějších a nejpropracovanějších v neolitu Evropy. Vyznačuje se vysokou technickou kvalitou, rozmanitostí tvarů a bohatou výzdobou. V rané fázi převažuje lineární a geometrická výzdoba, zatímco ve střední a pozdní fázi se objevují figurální motivy, často zobrazující ženy, zvířata a geometrické symboly.
Keramika plnila nejen praktické funkce, ale měla také významnou symbolickou a rituální roli. Některé nádoby byly zřejmě používány při náboženských obřadech, jiné sloužily jako urny pro ukládání ostatků zemřelých.
Závěr
Tripolská kultura představuje významný fenomén evropského neolitu. Její studium nám umožňuje nahlédnout do života, společnosti a kultury lidí v tomto období. Přestože mnoho otázek zůstává nezodpovězeno, archeologický výzkum neustále přináší nové poznatky, které nám umožňují lépe porozumět této fascinující civilizaci.
Zdroje
- Čižmář, Zdeněk. 2008. Encyklopedie hliněných modelů z období neolitu a eneolitu na území střední a východní Evropy. Praha: Archeologický ústav AV ČR.
- Diachenko, Aleksandr. 2012. Tripolye mega-sites: a phenomenon of the late Eneolithic in Eastern Europe. Oxford: Archaeopress.
- Müller, Johannes. 2001. Neolithic figurines: an archaeology of symbolic communication. Oxford: Archaeopress.
- Videiko, Mykhailo. 2004. Tripilska tsivilizatsiia: Entsyklopediia. Kyiv: Vydavnytstvo „Ukrainska Entsyklopediia“ im. M. P. Bazhana.
Pokud se chcete dozvědět více o Tripolské kultuře, doporučuji navštívit tyto zdroje:
- Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Tripolsk%C3%A1_kultura
- My a Ukrajina: https://www.myaukrajina.cz/node/408
- HROT: https://www.hrot24.cz/clanek/tripolska-kultura-na-ukrajine-byla-prevazne-vegetarianska-hnuj-ale-pomohl-rozvoji-mest
úvodní text sepsal AI Gemini
Vznik pozoruhodné kultury trypilské, zmíněné už v minulém příspěvku, souvisel se změnami, které zasáhly území Ukrajiny asi před osmi tisíci lety. Vrchol trypilské kultury se datuje do doby 5000 – 3000 let př.n.l. U nás se v té době vyskytovala kultura lengyelská, do jejíhož okruhu spadá zajímavá kultura moravské malované keramiky.
V šestém tisíciletí před naším letopočtem se v údolích Jižního Buhu a Dněstru, tekoucích do Černého moře, objevili první neolitičtí zemědělci, kteří přišli zčásti z Balkánu, zčásti z jižního Polska. Dněstr tvořil dlouho jakousi kulturní hranici: lovci a sběrači východně od této řeky přebírali od zemědělců domestikovaný skot, ovce a kozy, ale jen málo se věnovali pěstování obilí.
Americký archeolog David Anthony, autor knihy „The Horse, the Wheel and Language“, předpokládá, že balkánská populace hovořila některým z maloasijských jazyků. Zároveň uvažuje, že pastevci východně od Dněstru mluvili nějakou formou předindoevropštiny. Kultura trypilská se vytvořila právě na hranici těchto dvou světů. Zaujímala území dnešní západní Ukrajiny, Moldavska a severovýchodního Rumunska. Definuje ji dekorovaná keramika, četné figurky žen a typ domů.
více na: Z hlubin dávnověku (II): Civilizace Bohyně Matky – kultura trypilská | My a Ukrajina