Rujána (německy Rügen) byla od 8. století n.l. osídlena slovanským kmenem Ránů. Postupně se stali jedním z nejznámějších kmenů sídlícím mezi Labem a dolní Vislou z hlediska území severní Evropy. Ránové byli posledními z polabských Slovanů, kteří se drželi svého původního náboženství, a to až do roku 1168, kdy byla dobyta trhová svatyně Jarého koně na mysu Arkona. Ta byla poslední baštou odporu před dánským králem Valdemarem I. Rujána byla poté připojena na základě tajné dohody k dánskému království jako vazalské Rujánské knížectví (nebyla dobyta ani obsazena).
Náboženským centrem pohanských Ránů byla Svantovítova svatyně na Arkoně (dle jiných zdrojů už v té době „svatyně sv. Víta“). Její věhlas dosahoval mnohem dále, až k okolním polabským kmenům a sousedům. Odtud pramenila také politická moc Rujány, přestože knížecím sídlem tehdy vládnoucího rodu byla Korenica. (Stálé knížecí sídlo na Rujáně nestálo.) Svantovítův velekněz byl ve své podstatě nejmocnější osobou na ostrově, mocnější než samotný kníže, a k tomu disponoval také vojenskou silou v podobě chrámové družiny.
Níže přinášíme záznam přednášky od jednoho z předních českých znalců starých Slovanů, Jiřího Dyndy.
Další informace o Rujáně a jejímu hradišti Arkoně:
Slované – Bohové a mýty staré Evropy | Česká televize