Lítice – divy pomsty
Pokud jakýkoliv národ přijde o své báje a příběhy, tak nevyhnutelně následuje morální úpadek. Je to proto, že příběhy obsahující pravzory či archetypové obrazy sytí lidskou duši a jsou pro ni hodnotovým vzorem, vůči kterému se ladí. Pravzory nás tak učí být lidmi. Proto je bytostně důležité, aby si každý národ, který nechce zaniknout v šedi kolektivismu, uchoval stůj co stůj své příběhy i pro každé další pokolení a cíleně se o jejich udržení zasazoval.
Přestože slované o velkou část svých bájných příběhů v dějinném procesu přišli, tak stále si uchovali archetypické vzory např. v pohádkách. Dále je tu i širší indoevropské společenství, se kterým se dá porovnávat to, co obsahují slovanské jazyky a zvyky, pohádky, archeologické prameny, umělecké předměty, písně atp., a přiblížit se tak porozumění hlubší podstatě své vlastní kultury.
Pokud jako lidé jednáme proti svému svědomí a vnitřně se pokřivíme, ať už protože jsme se přizpůsobili názoru okolí či většiny v procesu socializace, nebo jsme více naslouchali mysli než srdci, či převzali nepříliš dobrý rodinný vzorec, ať už se necháme stáhnout k nízkým věcem jako např. podvod nebo krádež anebo vědomí obsadil démon nějakého komplexu, pod jehož vládou pak nevědomě konáme, tak se v nás, za předpokladu, že v sobě máme ještě zárodek lidství, ozve pocit, který popisujeme např. tak, že nás „hryže svědomí“. Tedy je nám vnitřně líto, že jsme se dopustili jednání proti své duši.
Rejzek v Českém etymologickém slovníku popisuje, že slovo lítý je dohledatelné až do 14. stol. Rozumíme tomu, když se někdo rozlítí nebo je nám známé slovní spojení lítý boj (krutý boj). Slovo lítý se v praslovanštině a staroslovanštině řeklo *ljutъ. Ve starších výkladech se uváděla spojitost s velšským slovem llid (hněv) a v dnešní době se jazykovědci spíše přiklání ke spojitosti s indoevropským kořenem *leuH (odřezávat, oddělovat) a předpokládají pozdější významový posun (ostrý, příkrý, divoký, zlý).
Tedy odpovídá to stavu, který se v psychologii (duševědě) nazývá rozložení (dezintegrace) duše, pokud jednáme v rozporu se svým svědomím.
Se slovem lítý, souvisí i pojmenování Lítice, ale kdo nebo co to je? Z řeckého a latinského prostředí víme, že když se někdo provinil křivou přísahou, byl tak mimo sebe, že někoho zavraždil nebo se jinak provinil proti svému svědomí (starořecky daimonion, u Římanů pak genius), tak ho nelítostně stíhaly s krví podlitýma mstivýma očima divy pomsty, které mají místo prstů drápy a ve vlasech se jim kolem ohyzdného obličeje kroutí zmije. Což zřejmě odpovídá a obrazně popisuje duševní stav takového provinilce. Staří Řekové, tyto bytosti nazývali Erínye (řecky Ερινύες) a staří Římané je nazývali Furie (latinsky Furiae). Odtud se nám přeneslo do jazyka pojmenování pro zlou a pomstychtivou ženu – fúrie. A slované těmto silám velice pravděpodobně říkali krásným pojmenováním Lítice. Což souvisí jak s krutou pomstou, tak s lítostí – tedy stavem, kdy provinění se vůči řádu věcí litujeme.
U starých Řeků známe i jména Lític – Allektó (div nesmiřitelného hněvu), Tisifoné (mstitelka vražd) a Megaira (žárlivá, trestá závist). Od té poslední jsme si do jazyka převzali výraz pro ne příliš příjemnou ženu – megera.
Lítice jsou tak stejně jako Erínye či Fúrie divy pomsty, odplaty a kletby a trestají křivdy. Mají místo prstů ostré drápy, šat černý jako noc, kožovitá křídla – takže jim nelze uniknout a nelítostně stíhají, štvou a vyceněnými zuby koušou provinilce a křivopřísežníky za porušení řádu – odtud to popisné vyjádření pocitu, že někoho hryže svědomí.
Jako všechny síly, tak i Lítice jsou protikladné povahy. O Erínyích víme, že mají i usmířenou a mírnou podobu, pokud člověk v životě jedná v souladu se středem své duše se svědomím a došel skutečně nápravy. V mírné podobě jim staří Řekové říkaly Eumenidy – laskavé, blahovolné a milostivé, které žehnají lidem i zvířatům a byly vzývány jako svědkyně přísah. Jejich proměna je popsána například v mýtu o Orestovi.
Erínye pronásledují Oresta, William-Adolphe Bouguereau (1825–1905), Zdroj: Wikimedia Commons
Příspěvěk sepsal Ondřej Chranibor Palík, dne 24.05.2026