Pátou neděli postní (Judica), zvanou od starodávna » neděle smrtná «, vynášívá v některých krajích českých mládež slaměnou » smrť , smrtholku « ze vsi, házi ji do kaluže nebo pouští po vodě, vrhá po ní kamení a hroudy . Zpívají žertovné písně a vracejí se pak se zeleným stromkem , májem , jejž „Líto « nazývají , zase do vsi, chodí dům od domu, s jasotem prozpěvujíce : 2) »Smrť jsme vám zanesli, nové léto přinesli . . .« Starobylý tento obyčej posud někde bývá zachováván , místy však po něm už ani potuchy není.
Význam vynášení »smrti « byl všelijak vykládán . Nevěděli si rady za starých časův a domnění novější , kterážto sobě vzájemně odporují, také nerozluštila nadobro jistěže z pohanských dob po chodícího zvyku o smrtné neděli.
Kronikář polský Dlugosz († 1480 ) vyslovil ve své kronice domnění, jež přecházelo z knihy do knihy a považováno bylo dlouho a všude za spolehlivý výklad obřadův o smrtné neděli. Kníže polský Mečislav návodem své choti Doubravky přestoupil na víru Kristovu a poručil tak učiniti všem svým poddaným . Kázal prý dne 7. března vynésti a utopiti všecky modly pohanské změst a vsi . Výroční památka toho že se zachovává na neděli Laetare , kdy v osadách polských vynášejí na bidle modly Dziew annu »
« a Marzannua » a utápějí .
Po Dlugoszovi opakovali toto mínění Cromer 🙂 , Math . a Miechowia a jiní staří dějepisci polští a po nich kronikáři izi, jak poznáme , také čeští. Výslovné pojmenování obou božstev slo vanských ukazuje , že obřad vynášení smrti á tajemný podklad v bájesloví slovanském a že je starší, než o něm tvrdí Dlugosz Tak soudí také Wójcicki , sváděje původ tohoto tvrzení na Bielského .
Ve spisech německých dočítáme se obrany proti tvrzení, že by slovanský zvyk ten od Poláků k Němcům přešel , ač přece někteří badatelé němečtí s tím souhlasí . U nás pokusil se Hanuš vysvětliti vynášení smrti . Dle něho značí obřad ten pohanské umývání sochy Moraniny , nebo je prý to zbytek bývalé oběti , vykonávané na živé osobě . „) Pálení smrti že znamená zničení zimní Morany jarními blesky a letním teplem a pod . Vynášení smrti vysvětluje také V . Brandl poněkud smělými dohady . K učeným vývodům kniževným hlásí se prostonárodní tradice .
Z obřadů smrtné neděle setkala si báj, kterou chce původ obřadů těch vysvětlovati . V Rožnovsku vypráví si lid
takto : »Jedenkráte v jednom městě lidé hrozně mřeli . Jedna dcera pravila matce své : „Maměnko , když ta smrť u
nás tak dělá , udělejme lálu , za děvče přistrojené , a vynesme ji z města ven , aby již ta smrť změsta byla vypuděna potom se do jejích šatů obleče děvče zdravé , jemuž Ma řena neuškodi , a ona se již více k nám nenavrátí . Učinili tak a v městě tom kolik let potom lidé nemřeli . Od té doby vynášení Mařeny přišlo ve zvyk všeobecný . «
Rozhodovati , kdo má pravdu , nebo se pouštěti do svůdného bludiště pohanského bájesloví , zde tápati a sháněti
se po nějaké domněnce nové , jaký to byl obřad , nikterak si netroufáme . Jaké ovoce přinesla snaha taková , vysvítá s dostatek z oněch , přece jen nespolehlivých výsledků , k nimž dospěli jmenovaní předchůdci . Po našem názoru zamlouvá se nejvíce domnění , že vynášením »smrti « a přinášením »lita « slaven byl odchod drsné zimy a příchod vítaného jara . Pohanský zvyk , provázený všelikými obřady a zpěvy starodávnými , hleděla církev , jako všecky pohanské zvyky vykořeniti . Hrozila tresty , že nebudou těm , kdož »smrť vynášejí , hříchy odpuštěny a pod .,
jak hned doklady o tom více ukáží . Nemohouc vyrvati po zlém zmysli a ze srdce pokřtěného lidu pevně utkvělé zvyky a zkomolené obřady pohanské , snažila se církev podkládati jich významu smysl křesťanský Tak se
dělo i s vynášením smrti . Polští kronikáři vykládali vynášení toto jakožto památku ztroskotání a zmaření pohanských bohů , když Mečislav návodem choti své Doubravky a s ním všecek národ polský dali se pokřtíti .
V zemích sousedních také bylo známo vynášení smrti . Odkud vzniklo , nevě dėli — ale čtouce kroniky polské , domnívali se, že zvyk ten , původně polský , dostal se z Polska do zemí sousedních . Později však zašli vykladatelé ještě dále a vyhlašovali obřady smrtné neděle již ne za památku pokřestění Polákův ,nýbrž za upominku vypuzení pohanstva , modlářstva z vlastní domoviny .
Co jsme tuto pověděli , doložíme několika zprávami z pramenů staročeských . Vynášení »smrti « na jaře bylo starým Čechům známo z dávnověku pohanského . L . 1366 zakazuje synoda církevní s přísnou výhrůžkou jmenovaný obyčej . Dovídáme se ze zákazu toho , že ve stol. XIV . dle starého , zakořeněného zvyku vynášeli v postě světští a s nimi duchovní postavu , představující »smrť « , se zpěvy a pověrečnými prý hrami k řece ; zde ji potopovali a vysmívali se smrti , že jim už nemůže škoditi , že je z jejich krajiny nadobro zapuzena .
Přežitky obřadů pohanských hluboce tkvěly v paměti lidu českého a zákaz církevní z r . 1366 jich tudíž nevyhladil . Čechové nedbajíce nových řádů , prováděli dále svou a po dávném zvyku , zděděném od praotců svých , »smrť « na jaře přece jen vynášeli . Synoda 1. 1384 znova nakázala kněžím , aby nedopouštěli věřícím pověrečných her ; zvláště aby nedovolili v středopustí vynášeti změst a vsí smrť « se zpěvy dle zlozvyku , zahnízděného v některých místech .
Obě zprávy uvedené jsou nejstarší ze všech slovanských , jakýchž jsme se vůbec o vynášení »smrti « dočetli ; jsou starší než doklady kronikářů polských , obyčejně uvozované za citáty nej starobylejší . Srozumitelnými slovy potvrzují ctihodné stáří obřadu , který kaceřují a proti němuž nadarmo brojily . . .
Zákazy synodální , uložené kdesi v archivech , tlely v prachu , zapomenuty , ale s vracejícím se jarem každého roku vracela se pa mátka vynášení »smrti « , slavnosť , že vláda kruté zimy přestává a jaro všemi půvaby zdobí zase nivy aháj . Děd učil tomuto obřadu své vnuky a tito dorostše , naučili vynášeti »smrť « zase svoje potomky .
Ve stol .XV . nemáme zpráv zachovaných o tom , že Čechové o smrtné neděli »smrť « vynášeli a »léto « přinášeli . Nepřímé však svědectví čerpáme z dokladů stol.XVI . Když znali obyčej ten ve stol . XIV . a znali ve stol .XVI . ,byl jistě také ve stol .XV . obyčej ten zachováván , třeba o něm nebylo zpráv přímých .
Usečný sloh synodálních řádů přece nám prozradil zajímavé podrobnosti , jak bylo vynášení » smrti « slaveno. Zevrubnější líčení zaznamenal Aubanus -Mirotický . Mezi jiným líčí Aubanus každoroční obyčeje (prý ) v zemi » frankolandské «. Také o neděli smrtné je tu zmínka.
» V prostředku postu . . . v mé vlasti mládež z slámy obraz udělají, kterýž by k smrti (jakž ji malují ) podobný byl; potom na kopi jej nastrčíce aneb zavěsíce , po okolních vesnicech ,křičíce , s ním se nosí . Od některých velmi přívětivě přijati bývají amlékem ,pučálkou (>pisis « lat . orig ) a suchými hruškami kteréž tehdáž ( obyčejně jídáme ) jsouce nakrmeni , zase domuo seodsýlají . Od jiných pak proto , že zlé věci (totiž Smrti ) zvěstovatelé sou , žádné přívětivosti nedostávají , ale braněmi , k tomu i s posměchem od končin jejich bývají odhánini . «
Překlad Mirotického je téměř doslovný amohla by tedy učiněna býti výčitka , že vynášení smrti , od Bohema popsané , nenaráží na zvyk český . Namane se tu otázka, mohl-li Mirotický obřad se smrtí znáti . Byl rodem zMirotic ( v Jihočesku ) a dlouhá léta žil na Moravě . Vynášení smrti jistě znal , sice by byl nepřekládal prosté slovo »pisum « hrách ( ) — pučálka , kterážto byla tenkráte jídlem známým . 14) Podnes na Moravě vystrojují děvčata , zanesše smrt , hostinu a při ní nejdůležitějším pokrmem jest pučálka tj. hrách máčený ve vodě , až nabobtá , a pak
na sucho v peci v hrnku nebo jinak upravený a upražený . 15 ) V Čechách podobně dostává každý host na smrtnou neděli lžíci pučálky .
Napověděli jsme nahoře , že se staří domnívali , že vynášení smrti přišlo z Polska do zemích sousedních . U nás vykládá o tom prvně Veleslavín : Léta » 865 v outerý po neděli družebné Mězek , Mečislav ,kníže Polské , pokřtěn Gnězně s mnohými pány Polskými a Slezskými a odvrhv pověry amodlářství pohanské , víru svatou křesťanskou prijal a toho dne rozkázal všecky modly a obrazy pohanské ztroskotati , do vody vmetati a množství lidu obecného po . křtíti. Na památku toho skutku až podnes v Polště i v Slezích každého roku v neděli družebnou (!) děti mají obyčej modly a obrazy , obludám a příšerám podobné na dlouhých žerdích aneb tyčích ven z města nositi a do vody aneb do louže s žehráním uvrhouce , rychle zase do města běžeti. Čehož se snad do Čech něco potom dostalo v tom , že i děti naše v smrtnou neděli nosívají smrt z města a léto do města , a č tomu nejedni nerozumějí, odkud pošlo «
Nerozuměl tomu ovšem Veleslavín také, domnívaje se, že starodávný zvyk po všech vlastech slovanských dávno známý , v Čechách již ve stol . XIV . bezpečně doložený , teprve z Polska dostal se do Cech . Výkladu , že vynášení smrti od Mečislava má svůj původ , ani soudní historikové polští nevěří . Srv ( . výše ) . Domnění Veleslavínovo se
rozšířilo po Čechách . Výklad jeho často byl opakován na potvrzenou , že vynášení smrti pochodí z Polsky Kazatel v Opavě ,Martin Zámrský ,dlouze a široce v týž rozum vysvětluje 18 ) r . 1590 jméno »neděle smrtedlné « . Ze slov jeho , po . někud zabarvených příměsky horlivosti náboženské , dověděli jsme se opět některých podrobností o starodávném zvyku . Děti prý dělávali »smrt « ze dřeva , ze slámy , sena , z došku ; obvázali ji hadry , pověsili na hůl a zanesli ven ze vsi ,hodili do močidel , do vody , naházeli na ni kamení a honem běželi domů. Tak děje se ovšem
podnes . Skoro doslovně z Veleslavína vysvětluje původ obřadu na smrtnou neděli Partlicius r. 1617 . 19) Vedle toho poznamenal na jiném ještě místě zprávu o vynášení smrti, zprávu zajímavou tím , že citován tam popěvek , který děti při vynášení zpívají . »Neděle smrtedlná proto se jmenuje , že děti toho času ještě v mnohých krajinách smrť z města a ze vsí nosí , zpívajíce :
Již nesem smrt ‚ ze vsi ,
nové léto do vsi .
Vítej , léto líbezné ,
obilíčko zelené !
Vzácný doklad tento doplnil obrázek , jak Čechové slavili vynášení smrti , či lépe pověděno , potvrdil se všemi poklady předchozími , že vynášela za starých časů mládež »smrť « s týmiž obřady , jako se děje posud v krajinách ,
kde se obyčej ten udržel . Výklad , že Mečislav s Doubravkou rozkázali pohanské modly zničiti a na památku toho smrť vynášeti , udržuje se stále ve stol . XVII . a XVIII . Tak vysvětluje obřady smrtné neděle r. 1668 Bolelucký . V Čechách a na Moravě vynášívají prý hoši a děvčata ženskou postavu , zpívajíce starodavný popěvek :
> Smrt nesem z města ,
léto do města .<
Slovy podobnými líčí vynášení smrti r. 1710 Středovský . Zajímavo jest , že přizpůsobili kazatelé čeští výklad o rozkazu Mečislavovu ku poměrům domácím . Na zač. stol. XVIII. dovídáme se u Damascena , že smrtnou neděli » chasa rozličná strašidla snáší a potom ven na pole vynáší ; tam kálí a pálí , aby se Čechové smrti ukrutnosti více nebáli . « Vykládaje původ obyčeje tohoto , zaměnil Mečislava s Bořivojem a Doubravku s Lidmilou . Jinak se mu ovšem z pověsti polské všechno dobře hodilo . Bořivoj a Lidmila se všemi poddanými byli pokřtěni , litovali modlářského bludu , zošklivili si pohanské bůžky , sebrali je a vynesli ze svých osad . Naházeli je do vody nebo spálili a jásajíce prozpěvovali , že zapuzena ohavná smrť duchovní , ďábelská služebnosť modlářská . V neděli Judica že při . padá výroční den toho – proto neděle zove smrtelná a proto na památku Čechové smrť vynášejí .
Damascen , jak z četných jeho kázání víme , rád vykládal zka zatelny prostými slovy původ a význam církevních jmén , obřadů a pod . Z takové snahy upravil pověsť o Mečislavovi po česku . Výklad jeho nemá tudíž důležitějšího významu a jinde jsme se s ním nesetkali .
Starým způsobem o pokřestění Polákův vykládá r . 1762 vynášení smrti na Moravě Ullmann . Na mnohých místech děvčata nosívají prý pátou neděli postní se zpěvem na tyči ze slámy upravenou ženskou postavu »smrť , nebo »Mařenu « , a házejí ji do vody . Mezi jiným zpívávají :
> Smrt nesem z města ,
léto do města .<
Ještě roku 1774 zná kněz Seelisko zkomolený výklad Veleslavínův . »Na neděli tu (smrtelnou ) na památku , že na ní Poláci skrze přičinění a snažnost knížete českého Boleslava od modlářství ku křesťanské víře přivedeni jsouce, své dábelské modly , smrť věčnou na ně uvádějící , do vody metali a topili, děti Smrť z města nesoucí do vody házejí a Léto nesou do města . . . «
Vynášení smrti udržovalo se tedy stále v lidu českém . L . 1796 skoro doslovně opakuje kněz Medlín ve své Postille slova Seeliskova . Na neděli smrtelnou prý »děti figuru smrti vyobrazující z města ven k utopení nesou , na památku , že z přičinění a snažnosti Boleslava , knížete českého , Poláci k víře přivedeni byli a v tu neděli své đábelské modly , kterýmž se prvé klanèli , do vody házeli a utopili, jakoby své předešlé bohy usmrcovali . «
Výkladu staršího , že vynášení smrti pochodí od Mečislava , dočtli jsme se ještě na začátku tohoto století . F . Novotný takto o tom napsal v knize vydané r. 1822 : 30) »Hned jak Mečislav křest : svatý přijal , poručení přísné vydal prý , aby všickni poddaní jeho Krista pána ctili , modly zkazili a zbory zavřeli . Lidé jsouce pří . kladem svého knížete k sv . křtu náchylní , k modlám pospíšili , dřevěné spálili , kamenné roztloukli a vlekouce je po ulicích do vody vházeli, též také po krátkém čase jak v Polště , tak i v Slezsku křest sv . všickni ,málo kterého zatvrzelého pohana nevyjímajíce , přijali . Těch model rušení památka trvá v Polště i v Slezsku dle Beckovského do dnešniho dne ; neboť děti v družebnou neděli obrazy potvorné sobě dělají , některé po městě na vozíčkách vezou , některé na dlouhé holi nesou , je do vody neb bláta házejí a domů běží . Ta také památka zachovala se jak v Čechách , tak i v
okolních zemích někde v drużebnou , jinde v smrtelnou neděli ; neboť děti udělajíce sobě slamou vycpaný obraz dosti škaredý , jej na dlouhé holi nosi , po domích s ním chodí , zpívajíce : Smrt nesem změsta , Léto doměsta a j. a
od obyvatelů vejce , jablka , ořechy , peníze i jiné dárečky dostávají ; posledně běžíce s těmi obrazy za ves neb z města ven , je do vody házejí . V Boleslavsku podnes dèti vesnické po domích s chvojky všelijak okrášlenými hodíce , zpívají :
»Již nesem smrt ze vsi
nové léto do vsi ;
vítej , léto líbezné ,
obilíčko zelené !“
Smrt , smrt ze vsi ,
nedaleko od vsi ;
co nám ta smrt přinese ?
Obilíčko zelené . «
Přidáme -li k stereotypním takořka již popisům vynášení smrti , že popěvek při obřadu tomto byl na konci století minulého totožný s tím , který jsme četli u Partlicia , uvážíme -li , že obřady a písně , s jakými za našich časů vynášívají děti na jaře smrť , shodují se na vlas s oněmi starodávnými zvyky , jsme nutkáni přese všechnu třízlivosť při bájeslovných dohadech vyznati , že vynášení smrti na neděli smrtnou je ctihodný přežitek pohanských obřadů slovanských z šerého dávnověku na přivítanou líbeznému jaru .