Bůh < ze slovanského slova bog < ze sanskrt. bhaga – významově dávající, sršitel… tedy podněcující (nikoliv stvořitelská) síla.
Čert – očarovaný, zmatený člověk.
Div / Divy < z déváh (dle Mrg. Jana Kozáka je to věčně jsoucí kvalita světelnosti), slovo déváh se z indické tradice překládá jako bohové, ale lépe napoví slovesa, ze kterých tento výraz vychází – déváh < z div, divjati (zářit, svítit). Tedy když zdrojová síla či prabůh (viz. bůh) vyzářila část své síly (živy), tak vznikly Divy (pravzory, archetypy), které tak od zrození (vyzáření) nesou část zdrojové síly – božské kvality. Divy tedy nejsou bohy, ale nesou část božské kvality a to často necelostní a jednostranné. Upínat se na kult jednoho Divu může a nezřídka také vede nevědomého člověka do krajnosti (posedlosti) to stejné při nepřiznání (neintegrování) některého divu, který však je také naší součástí (vždy je potřeba hledat vyvážený vztah). C.G.Jung napsal o archetypech ( tedy Divech či pravzorech), že jde o síly, které na sebe berou formu jakmile vstupují do lidského vědomí. Toto je pravděpodobné vysvětlení pro formu, kterou předkové volily pro ztvárnění těchto Divů do podoby sakrálních předmětů ať model (idolů) nebo jejich atributů, či do obrazů (cizím slovem symbolů) a jejich uměleckého vyjádření (přívěšky, amulety, zdobení nádob aj. předmětů).
Nav – slovanský výraz označující mrtvého (N. Profantová, Encyklopedie slovanských bohů a mýtů, s. 141)
Oběť – tento výraz pochází ze 14.stol. – věc slíbená např. bohu, rusky obét (slib), staroslovansky obětь, praslovansky obětь – od obětiti (slíbit) – to je vytvořeno ze spojení slov ob- a větiti (hovořit). Tedy obhovořit. (Jiří Rejzek, Český etymologický slovník).
Slované tedy užívali slovo k navázání vztahu se silami, které člověka přesahují. Původní obětinou tedy mohly být vyřčené mudry, modlitby (od moliti – tj. mlýti), verše, písně.
Slovensky obeť, obeta (od 16.stol) z původního výrazu obveť, obveta – to vzniklo z ob- větiti, tj. hovořit (vetiť). Význam je tak možné pochopit jako hovořit okolo něčeho (Ľubor Králik, Stručný etymologický slovník slovenčiny).
Obraz – je mnohoznačné a mnohovýznamové znázornění projevů Divů (pravzorů, archetypů…), odrážejících jejich kvalitu, kterou nesou celku. C.G. Jung se obrazně vyjádřil: „Co se děje mezi světlem a tmou, co spojuje protiklady, to má podíl na obou stranách. A člověk to může zhodnotit jak z jedné tak z druhé strany, aniž by tím zmoudřel. Jen znovu rozevře protiklad. Zde pomůže jen symbol, který díky své paradoxní povaze představuje tercium – něco třetího, jež z logického hlediska sice neexistuje, avšak ve skutečnosti je živoucí pravdou. Symbol je střední cesta na níž se spojují protiklady k novému pohybu. Je to vodní tok, který po dlouhém suchu rozdává plodnost.“
Podsvětí – slovo podsvětí v souvislosti se slovany není známé, proto se opatrně bavíme o zásvětí (viz. Zásvětí).
Svarog < dle Mgr. Jana Kozáka z védského svajanbhů – sám ze sebe povstávájící či rostoucí. Nebo od staroindického svar – světlo, zářící, Slunce, nebe či od iránské podoby hvar. Indický Indra má přídomek svaraj . Slovanské tvary svariti, svar naznačují přímou spojitost s ohněm. (N. Profantová, Encyklopedie slovanských bohů a mýtů, s. 141)
Prabůh, který ze sebe vyzářil část své živy (životní síly) a zrodil tak všechny divy, které dále tvořily svět „…tito poslušně vykonávajíce úřady jim (tj. Svarogem) rozdělené, že pošli z jeho krve…“ píše Helmold z Bosau ve své Kronice slovanů. Div nebeského světla a tepla, nebeský „kovář“, který ukul Slunce. Div ohňě (z véd. agni) Svarožič je z něj vyzářen – je tedy jeho „synem“, stejně tak div Slunce Dažbog (archetyp božského dítěte).
Helmold z Bosau v Kronice slovanů zaznamenal ve 12.stol. zprávu „…Ale mezi mnohotvárnými božskými bytostmi, kterým připisují role, lesy, smutky a rozkoše, nepopírají, že jest jeden bůh v nebesích, který rozkazuje ostatním; onen nad jiné mocný že dbá jen o věci nebeské, tito, poslušně vykonávajíce úřady jim rozdělené, že pošli z jeho krve a že jeden každý je tím vznešenější, čím bližší jest bohu bohů…“
Symbol – ze slovesa symballein (to z řeckého symbolon) – ve významu vrženo zároveň. Tedy část celku spojená s ostatními částmi. Obraz, tedy symbol je mnohoznačný a mnohovýznamový. Dále viz. Obraz
Triglav – Div o kterém víme, že byl uctíván na několika místech u polabských slovanů (Wolin, Štětín, Brandenburg). Ale nevím o historické zprávě dokládající funkci. Dá se ale zachytit pravzorů čísel, tak jak se s nimi pracuje v analytické psychologii, jsou tím nejuniverzálnějším, co lze aplikovat. Číslo 3 znamená, že překročíme dualitu (tlak dvou protichůdných sil – např. ve védě nebe a země, radžas a tamas atp.) a vyvstane nám třetí princip nad dualitou (ve védě sattva) a získáme tak vhled. Devítka je složena ze 3*3 to znamená 3 pro horní svět, 3 pro zásvětní svět a 3 pro náš zjevený svět tak jak ho vnímáme když jsme ve hmotě. Takové představy jsou i v šamanismu. Naďa Profantová v Encyklopedie slovanských bohů a mýtů na s.154 píše: „…vztahy všech tří sfér jsou přitom doloženy v souvislosti s bohem Triglavem v Pobaltí.“ Dále na s. 222 píše: „Tři hlavy symbolizovaly sféry jeho vlády“ nebe, zemi a podsvětí (viz. Podsvětí).“
Silovým zvířetem Triglava byl černý ohnivý kůň se zlatě a stříbrně zdobeným sedlem. Jeho chrám byl ve Štětíně uvnitř i venku zdoben řezbami lidí (lidský svět), ptáků (spojují s nebem) a zvířat (obraz nevědomí – přírodních sil).
Životopisec Otta Bamberký zaznamenal zmínku o tom, že byla ve Štětíně zlatá modla Triglava. Měla údajně oči a ústa zakryta zlatým páskem aby bůh neviděl hříchy lidí. (Naďa Profantová v Encyklopedie slovanských bohů a mýtů na s.218). Páska přes oči by znamenala, že není zmaten zrakem a visuálními vjemy a má tak vnitřní vhled schopný vidět věci v jejich skutečnosti. To naznačuje celostní div s potenciálem propojení zmíněných tří sfér. Páska přes ústa by snad mohla znamenat uchování jistého tajemství, které nepřísluší člověku (nemá být vysloveno).
Sněm – vic. Veče
Vajána – letní slunovrat – letnice, Kupalo
Veče – výraz pro sněmy
Veles – při příležitosti oslavy podzimní rovnodennosti r.2021 se při rozjímání u stromů ve svatoháji vyjevil tento obraz. Z mlhoviny se vytvořila mračna. Z mračen vylétli netopýři (obraz propojení protikladů nebe a země) a ti se proměnili v obraz dravce. Z jeho křídel se uvolnil plášť, který spadl na zem a přikryl celou krajinu, povstala postava mladého muže v plné síle, z pláště měl kápi a pokrýval jeho tělo, krátce střižený plnovous, na hlavě menší rohy a pronikavé žluté oči dravce. Pak přišel obraz jelena s ornamenty rýhovaným parožím a slunečním kotoučem mezi parohy.
Obraz z obřadu dušiček r.2021. Veles vystupuje na svět z kořenů stromů – doslova se rodí, protože vystupuje z lůna – z hloubi těch kořenů. Oba obrazy byly vymeditovány u jimlu.
Zásvětí – místo kam odcházejí duše zemřelých předků