Kultura s keramikou pražského typu

Kultura s keramikou pražského typu byla raně středověká slovanská kultura, která existovala od přelomu 5. a 6. století na území dnešní České republiky, Slovenska, Polska a východního Německa. Její název je odvozen od charakteristické keramiky, kterou archeologové poprvé objevili v Praze.

Nádoba tzv. pražského typu, Praha Dejvice. Nejstarší časně slovanská keramika, 550-700 n. l. Muzeum hlavního města Prahy.

Sídla

Sídla kultury s keramikou pražského typu byla většinou malá, rozložená do několika usedlostí. Jednotlivé domy byly zahloubené do země a měly čtvercový půdorys. Stěny byly tvořeny kůly, které byly propleteny proutím a následně pokryty hlínou. V rohu domu se nacházela kamenná nebo hliněná pec, která sloužila k vytápění i vaření.

Tyto vesnice byly často budovány na vyvýšených místech v blízkosti vodních toků. Vzhledem k tehdejším zemědělským postupům, které vedly k rychlému vyčerpání půdy, se vesnice často stěhovaly.

Archeologické nálezy naznačují, že v těchto sídlech žily menší skupiny lidí, pravděpodobně rodiny. O jejich společenském uspořádání toho víme málo, ale předpokládá se, že žili v rodových společenstvích.

Keramika

Keramika pražského typu je charakteristickým znakem této kultury a sloužila jako hlavní inspirace pro její pojmenování. Jednalo se o jednoduchou, ručně modelovanou keramiku, většinou bez použití hrnčířského kruhu. Nádoby byly často zdobeny různými technikami, jako jsou vrypy, vpichy nebo plastické prvky.

Typické tvary zahrnovaly:
  • Hrnce: různé velikosti, sloužily k vaření a skladování potravin.

  • Misky: mělké nádoby na jídlo.

  • Džbány: s úzkým hrdlem a baňatým tělem, používané k uchovávání tekutin.

  • Popelnice: větší nádoby, často zdobené, sloužily k ukládání popela zemřelých.

Keramika pražského typu je důležitým zdrojem informací o životě a kultuře lidí v raném středověku. Její výskyt na rozsáhlém území svědčí o kulturní jednotě a kontaktech mezi jednotlivými skupinami tehdejší populace.

Hospodářství

Hospodářství kultury s keramikou pražského typu bylo založeno především na zemědělství. Pěstovali hlavně obilí, jako pšenici, ječmen a proso. Dále se věnovali chovu dobytka, ovcí, koz a prasat. Zvířata jim poskytovala maso, mléko, kůži a vlnu.

Zemědělské techniky byly v té době poměrně jednoduché. Pole byla obdělávána pomocí dřevěných radlic tažených dobytkem. Zrno se sklízelo srpy a mlátilo cepy. Vzhledem k tomu, že půda byla rychle vyčerpávána, museli lidé často stěhovat svá sídla na nová místa s úrodnější půdou.

Kromě zemědělství se zabývali také lovem a sběrem lesních plodů, hub a kořínků. Rybolov byl pravděpodobně také důležitým zdrojem potravy, zejména v oblastech s blízkostí řek a jezer.

Řemeslná výroba byla zaměřena především na zpracování zemědělských produktů a výrobu nástrojů a předmětů denní potřeby. Vyráběli keramiku, dřevěné nářadí, kožené výrobky a jednoduché šperky.

Obchod nebyl příliš rozvinutý, ale existovaly určité kontakty s jinými kulturami. Archeologické nálezy dokládají výměnu zboží, jako jsou šperky, zbraně a luxusní předměty, s oblastmi na jih a západ od jejich území.

 

Společnost

Společnost kultury s keramikou pražského typu byla pravděpodobně organizována na základě rodového zřízení. To znamená, že lidé žili v menších skupinách, které tvořily základ společenské struktury. Tyto skupiny byly spojeny příbuzenskými vztahy a společným vlastnictvím půdy a dalších zdrojů.

V čele rodu stál nejstarší nebo nejzkušenější muž, který měl rozhodující slovo v důležitých otázkách, jako bylo rozdělování půdy, řešení sporů nebo organizace obrany. Ženy měly důležitou roli v péči o domácnost, výchově dětí a zemědělských pracích.

Vzhledem k omezeným písemným pramenům z tohoto období máme jen málo informací o společenském postavení jednotlivých členů společnosti. Nicméně archeologické nálezy naznačují, že existovaly určité rozdíly v bohatství a společenském postavení, které se odrážely například v kvalitě a výzdobě hrobů.

Náboženství hrálo v životě lidí důležitou roli. Přestože nemáme mnoho informací o konkrétních božstvech a rituálech, archeologické nálezy naznačují, že lidé této kultury uctívali přírodní síly a věřili v posmrtný život. Svědčí o tom například pohřební rituály, při kterých byli zemřelí pohřbíváni s milodary a v některých případech i se zvířaty.

Celkově lze říci, že společnost kultury s keramikou pražského typu byla relativně jednoduchá a rovnostářská, založená na spolupráci a vzájemné pomoci. Rodové zřízení zajišťovalo sociální soudržnost a stabilitu, zatímco náboženství poskytovalo lidem duchovní oporu a smysl života.

 

Významné lokality

Kultura s keramikou pražského typu zanechala po sobě řadu významných lokalit, které nám umožňují lépe porozumět životu a zvyklostem tehdejších obyvatel. Zde jsou některé z nejvýznamnějších:
  • Březno u Loun: Jedno z nejrozsáhlejších a nejlépe prozkoumaných sídlišť této kultury. Nalezeno zde bylo velké množství keramiky, nástrojů a dalších předmětů denní potřeby.

  • Roztoky u Prahy: Další významná lokalita, kde bylo odkryto rozsáhlé sídliště s více než 300 zahloubenými domy.

  • Přítluky u Břeclavi: Zdejší pohřebiště poskytlo cenné informace o pohřebních rituálech a společenském uspořádání této kultury.

  • Výčapy-Opatovce u Nitry (Slovensko): Tato lokalita je významná především díky nálezům keramiky a bronzových předmětů, které dokládají kontakty s jinými kulturami.

  • Dessau-Mosigkau (Německo): Jedno z nejsevernějších nalezišť této kultury, které dokládá její rozšíření až do oblasti dnešního Německa.

Tyto a další lokality nám poskytují cenné informace o životě, kultuře a zvyklostech lidí, kteří žili na našem území před více než 1500 lety. Archeologický výzkum těchto míst stále pokračuje a přináší nové poznatky o této fascinující kultuře.

 

zdroje: text sepsán za pomocí AI Gemini

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kultura_s_keramikou_pra%C5%BEsk%C3%A9ho_typu