Obřad Nastolení, známý také jako intronizace nebo korunovace, je tradiční slovanský rituál spojený s ustanovením vládce, knížete nebo krále do jeho úřadu. Tento obřad má hluboké kořeny v pohanských i křesťanských tradicích Slovanů a liší se podle konkrétního slovanského národa, období a regionu. Níže uvádím obecný popis obřadu na základě historických a kulturních pramenů, protože konkrétní detaily se mohou lišit (např. u Čechů, Poláků nebo Rusů):
1. Příprava na obřad
- Výběr vládce: Před obřadem byl vládce obvykle volen nebo potvrzen shromážděním významných představitelů (např. šlechty, staršinů nebo věce – shromáždění lidu). U některých Slovanů, jako byli Češi v raném středověku, mohl být výběr spojen s dynastickou posloupností (např. Přemyslovci).
- Očistné rituály: Před obřadem mohl kandidát na vládce podstoupit očistné rituály, například koupel nebo postní přípravu, aby byl duchovně připraven. V pohanském kontextu se mohly konat oběti bohům (např. Perunovi nebo Velesovi).
- Místo obřadu: Obřad se často odehrával na posvátném místě, jako byl háj, vrch, kámen nebo později v křesťanském období v chrámu či katedrále (např. katedrála sv. Víta v Praze).
2. Průběh obřadu
- Procesí: Obřad často začínal slavnostním průvodem, kdy byl vládce doprovázen šlechtou, kněžími (žreci) a lidem k místu obřadu. Průvod mohl být doprovázen zpěvy, bubny nebo rohy.
- Symbolické předání moci:
- V pohanském kontextu mohl být vládce „přijat“ bohy prostřednictvím žrece, který vykonal modlitby nebo oběti.
- Často byl vládci předán meč, žezlo nebo jiné královské insignie jako symbol autority a spravedlnosti.
- Přísaha: Vládce skládal přísahu, že bude spravedlivě vládnout, chránit lid a ctít tradice.
- Posazení na trůn: Klíčovým momentem bylo symbolické posazení vládce na trůn, který mohl být kamenný (např. český knížecí trůn na Vyšehradě) nebo zdobený dřevěný trůn. Tento akt symbolizoval převzetí moci a spojení s lidem a zemí.
- Požehnání a uznání: V pohanském období mohli žreci vyvolávat přízeň bohů. Lid nebo shromáždění šlechty poté často hlasitě vyjadřovalo souhlas (např. voláním).
3. Závěr a oslavy
- Hostina: Po obřadu následovala velkolepá hostina, kde se podávaly tradiční pokrmy a nápoje (např. medovina). Tato část zahrnovala hudbu, tance a projevy na počest nového vládce.
- Dary a rozdávání: Vládce často rozdával dary šlechtě a lidu, aby si zajistil jejich loajalitu. Mohlo se jednat o mince, šperky nebo území.
- Integrace s lidem: V některých slovanských kulturách se obřad mohl propojit s lidovými oslavami, aby se posílilo spojení mezi vládcem a poddanými.
4. Historický a kulturní kontext
- Pohanské kořeny: V předkřesťanském období byl obřad silně spojen s uctíváním slovanských bohů a přírody. Například u Čechů se věřilo, že vládce je prostředníkem mezi lidem a bohy.
- Křesťanský vliv: Po přijetí křesťanství (např. u Čechů v 9. století) se obřad transformoval pod vlivem byzantských a západoevropských korunovací, ale zachoval si některé slovanské prvky, jako je význam posvátných míst.
- Specifické tradice: U Čechů byl například důležitý Vyšehrad nebo Říp, u Poláků katedrála v Hnězdně, u Rusů později kremelské katedrály.
5. Příklad: Český obřad
V českých zemích byl obřad Nastolení zvláště výrazný u Přemyslovců a později u českých králů. Například:
- Korunovace českých králů: Konala se v katedrále sv. Víta, kde arcibiskup pražský korunoval krále Svatováclavskou korunou a předal mu žezlo a jablko. Král poté přísahal na věrnost církvi a lidu.
- Symbolika: Koruna sv. Václava byla považována za posvátný symbol kontinuity české státnosti.
- Posvátná místa: Vyšehrad byl považován za místo, kde kníže usedal na kamenný trůn, což odkazovalo na starší pohanské tradice.
Poznámka
- Primární prameny o slovanských obřadech jsou omezené, protože většina informací pochází z křesťanských kronik (např. Kosmova kronika u Čechů), které mohly pohanské prvky potlačovat nebo přeinterpretovat.