„V sobotu jsme se v Žijícím skanzenu sešli k oslavě podzimní rovnodennosti. Společně jsme připravili pelyňkové opasky, vykuřovadla a hostinu. V kruhu pak zapálili obřadní oheň a prošli očistou kouřem. Následovaly obětiny Mokoši, zpěvy, obřad koláče i přípitků. Atmosféra byla radostná, nechyběl smích, zapojili se všichni, i děti. Večer jsme zakončili hostinou a povídáním u ohně. Slavnost rovnodennosti jsme tak prožili v teplém světle ohně, smíchem a sdílením. Hostina byla štědrá a radostná a umožnila nám společně se zastaviti v čase přerodu, abychom uctili plody naší práce i našeho života. Díky všem, kdo byli u toho – společně jsme vytvořili krásnou a živou oslavu přechodu do tmavší poloviny roku.“
Remi, 28.9.2025
„Sešli jsme se v přívětivém prostření zahrady skanzenu v Jindřichovicích pod Smrkem a po krátké poradě jsme se ve skupinkách věnovali přípravám obřadu rovnodennosti. Někdo připravoval oheň, jiný vázal věnce, vykuřovadla a chystal pelyňkové opasky, jiní zdobili stoly k hostině.
Později jsme zpočátku obřadu za zpěvu písní utvořili kruh kolem budoucího ohně, který byl posléze zažehnut tradičně za pomoci křesadla. Následovala očista dýmem pelyňku, nejstaršího z bylin. Průvodem jsme se vydali k pomníčku a zde obětovali dary úrody Mokoši. Letos byla sklizeň opravdu bohatá, a tak byl podstavec pomníčku pokryt dýněmi, jablky, hruškami, obilím, oříšky, hrozny, řepou, polit medovinou, ozdoben kyticemi a dalšími dary. Po zpěvu a chvíli zastavení jsme se jednotlivě vrátili k ohni a pokračovali obřadem koláče. Obřadník Budimír se opravdu za koláč dokázal schovat, což potvrdilo, že úroda byla opravdu bohatá a doufáme, že i napřesrok se za koláčem zase schová.
Následovaly přípitky. Mnozí vzpomněli nejen na bohy, ale i na předky – jak ty žijící, tak ty na druhém břehu – poděkovali za to, co se podařilo, a spolu s opaskem z pelyňku spálili, co již neslouží a co nechtějí nést dál. Na konci bylo vyřčeno vše, na co nebyl dosud prostor, a poté, co byl kruh uzavřen, následovala hostina. Při té jsme ochutnali mnoho dobrot od sousedů, povyměňovali si inspirace a recepty, probrali světštější záležitosti.
Za čarokrásný večer děkujeme všem organizátorům,
4Alblovi“ 7.10.2025
Do Jindřichovic jsem letošní rok dojela autobusem do Liberce a pak místním vlakem až tam, kde končí. Cesta byla tentokrát dlouhá a únavná, ale po obřadu jsem věděla, že mi určitě stála za to. Počasí přálo, byl krásný, slunečný víkend. Vystoupit u skanzenu je skutečně jako trochu jiný svět. Krajina divočejší a drsnější, než jsem zvyklá z našich uspořádaných monokultur. Uvědomila jsem si, jak moc velký vliv na zážitek má to místo samo. Malý starý kulatý bílý mlýn nahoře na louce, pasoucí se koně opodál a typické vymazávané zdi velké budovy Žijícího skanzenu. Crčící pramen pitné vody, skutečně pitné a živé, na rozdíl od pitné mrtvé vody nejen ve městech. Rákosová střecha venkovní dřevěno-hliněné kuchyně.
Sešli jsme se ve čtyři všichni v zahradě, abychom si předali instrukce a řekli program. Článek k ději samotnému už sepsali jiní přátelé, a tak se můžu věnovat dojmům. Potěšilo mě, jak se letošní rok sešlo hodně párů a rodin s dětmi. Atmosféra tak měla specifickou živou mladou sílu. I zpívané písně byly povedené, s podporou kytary a hlasů v nejlepších letech.
Tento rok jsem měla radost, jak vše odsýpalo. Za příjemné čtyři hodiny bylo vše dokonáno, od příprav z velké hromady velkých pelyňků, květin a dubových větévek až po dobrůtky a povídání. Letos nebyl promrzlý trénink trpělivosti při sdílení u přípitků. Odměnou byla příjemné malá velká hostina z donesených pokrmů a především hřejivý oheň pod krásně hvězdnou oblohou.
A jaký význam že ty obřady mají? Tím, že jsem byla letos právě podruhé, jsem mohla vzpomínat na zážitky z loňska. Dostat se ve vzpomínkách do atmosféry před rokem, která byla docela jiná – nejen v mém osobním životě, ale i ve společenském a světovém. Je to nejen příležitost poděkovat za úrodu a ohlédnout se za sezonou, ale také se na chvíli věnovat všímavosti a uvědomění proměn života svého i celkového za celý rok. Vývoj světa a lidstva je teď tak intenzivní, že opravdu za každý jeden rok jsou to velké kroky.
Nedílnou součástí události jsou zároveň přípravy den předem, pečení (třeba i věcí, které jste nikdy předtím nepekli :-p), oděv, hudební nástroje, dary zemi i ohni.
Nenápadný, ale nejpodstatnější, pro mě zůstává pocit spokojenosti, který si odvážím domů, i obrazy, které se otisknou jako zážitky naplňující linku života. Je zajímavé, jak to funguje, ale už jen propojení s lidmi, jednoduchá společná aktivita a trocha toho archetypálního z přírody a od předků může zanechat své veledůležité stopy a nabít sílu jednotlivce do dalších dnů. Krom toho, že kdejakou tíhu můžete odložit do ohně. A třeba neodejde úplně, ale kus se odlehčí. Zanechá se tam – náležející té době a tomu ohni kola roku. A až se kolo pootočí, bude zase jiná úroda, jiný rok, jiná atmosféra, trochu jiní lidé.
Tyhle malé chvilky dosycení, spolubytí a zastavení …
Markéta, 9. října 2025, louka Vrábsko
