Česká pohanská společnost se oficiálně stará o Ovčí studánku v Divoké Šárce, ale jak už to bývá v dnešní uspěchané době, najít si čas pro chvilku práce na společném díle bývá náročné. Naštěstí neutuchající nadšení a chuť Budimíra se o studánku postarat, stálo za dnešním setkáním, které zorganizoval, a sám také z veliké dálky přijel. Nenechali jsme se odradit předpovědmi počasí, které hrozilo bouřkami. Nejspíš nám Perun, Donar i Taranis přáli, protože jsme nezmokli a zvládli jsme udělat veliký kus práce.
Rozbitá dvířka již byla opravena dříve milým panem řemeslníkem, a na nás tak čekalo hlavně posekat i uhrabat nejbližší okolí studánky, a dát tak posvátnému místu péči, kterou si zaslouží. Díky tomu, že Vojta zakoupil speciálně pro tuto akci kosu, bylo hotovo dříve, než jsme se nadáli. Bylo nás sice jen pět, ale pro takto malý prostor to byl nakonec dostačující počet. Práci jsme zvládli za necelé tři hodiny, včetně natření přístřešku nad studní, cesty tam i zpět a dvou rituálů.
Uspořádali jsme totiž na začátku i na konci malý obřad k uctění místních bytostí, protože i když je naše práce potřebná z našeho pohledu, některým může narušit jejich divoký prostor.
A jak to vypadá u studánky teď? Obětní kameny jsou opět vidět, u víly jsme nechali víc divokého porostu, tak jak je jí přirozené. Cesta ke studni je taky víc vysekaná, ale je jasné, že divoká příroda si vezme brzy zpět, co je její. Snad bude brzy příležitost se zde sejít k nějakému obřadu, a dát studánce i další péči duchovní.
1.6.2025 Lenka Kovářová z Modřan
Jako obvykle bylo pro mne obtížné překonat svou lenost a říct si, že trochu pohybu mi neuškodí. Ale teď, když mohu zhodnotit výsledek, jsem víc než rád, že jsem se rozhodl k této akci přidat.
Nejprve nás čekalo náročné prodírání zarostlou loukou a následné zorientování se v malé části krajiny, která působila dojmem, jako by tam naposledy člověk vkročil v době kamenné. Rychle jsme se ale dali do práce a během pár hodin se celé místo proměnilo k nepoznání.
Závěrečný malý obřad jen dodal krásnou korunku celému dni, kdy nám na práci svítilo slunko namísto bouřky, jak bylo původně předpovězeno… že by se snad naše konání zalíbilo samotným bohům?
Mé pocity? Čisté zadostiučinění, radost, vděčnost, že jsem měl možnost se této akce zúčastnit, ale také hluboká pokora a úcta k samotnému místu a lidem, kteří jej už dlouho navštěvují.
1.6.2025 Vojtěch Záruba z Řep